Constantin Kinský: My, Češi, jsme v lecčems barokní lidé, jen to o sobě nevíme

Do žďárského zámku míří další peníze z dotací. V rámci Národního plánu obnovy získáte přes 150 miliónů korun, za něž vznikne kreativní centrum. Kde konkrétně?

V budově bývalého konventu, kterou dříve využívala Národní galerie v Praze. Dělávala tam barokní expozice… Jinak, abych vše ještě neznalým vysvětlil, ty peníze přicházejí přes české ministerstvo kultury z Evropské unie, což je super. My je použijeme tam, kde podobný „projekt“ kdysi běžel. Právě konvent byl místem, kde žili konverši. Polomniši, již byli spojkami mezi veřejností a těmi, co žili v klauzuře. Žili mezi světským světem, kde pomáhali bratřím klášter spravovat, a v duševním světě v klauzuli. Podle nás se proto nové centrum do těchhle prostor dokonale hodí, protože když spojíme akční život „venku“ a vnitřní klid „v nás“, tak můžeme společně tvořit nové věci.

Jak je konvent starý?

Základy pocházejí ze 13. století. Ovšem budova později vyhořela. Nejcennější je tak středověké přízemí, které pochopitelně zachováme. Ale i to musí projít rekonstrukcí. Poslední větší opravy konventu totiž proběhly v 80. letech. V té době se leccos sice opravilo, ovšem tehdejší postupy neodpovídají moderní památkové ochraně. Proto budova pro potřeby kreativního centra projde úpravami celá.

V prvním patře počítáme se vznikem zkušebny, sálu se 150 místy. V druhém zůstanou stávající výstavní prostory a v podkroví vznikne prostor až pro 400 lidí, bude mít navíc až sedmimetrové stropy. Vystupovat a zkoušet tam bude tedy moci případně i nový cirkus. Sjednocujícím prvkem stavby bude točité schodiště.

K čemu je vůbec podobně velký projekt v menším městě na Vysočině podle vás dobrý?

K tomu, aby kultura žila ještě jinde než ve velkých městech, ve Žďáru je navíc unikátní genius loci, který navazuje na 800 let místní tvořivosti a historie. Kreativní centra, která podle plánů vzniknou napříč Českem, včetně našeho zámku – ten byl zvolen za Vysočinu - vytvoří možnosti dávat dohromady tvořivé lidi.

Musíte je spojovat, aby mohli společně přemýšlet. Prostory center může využít také takzvaný kreativní průmysl, filmaři, malíři…, v neposlední době pak třeba firmy, které potřebují zaměstnance vytrhnout z kanceláří, dát jim nové podněty. Všichni by u nás mohli brzy bláznit, inspirovat se, pracovat…

Bude tedy součástí projektu i vznik nového ubytování?

My ho sice plánujeme, ale tohle není součástí dotace. Uvidíme. Jinak obecně, my tuhle šanci už lidem roky dáváme. Na zámku pro ně funguje 17 pokojů.

Částka, kterou na oživení konventu dostanete, zní závratně. Jen mi při pohledu na zdejší budovu přijde, že peníze nebudou stačit.

Ale my víme, že stačit nebudou. I tak jsme do projektu šli. Náklady na něj jsme celkově odhadli na dvě stě až dvě stě padesát miliónů korun. Víme, že to, co nedostaneme, budeme muset vyndat z vlastních kapes.

Umění, kultura – až na výjimky – nebývají ziskové podniky. Na vašem zámku už funguje muzeum. Proč přidáváte další podobný projekt?

Protože jsme romantičtí idioti. Jak s oblibou se ženou říkáváme. Vidíme to tak, že zámek musí lidem sloužit. Já vždycky ještě dodávám, že už slovo zámek je špatné. Je odvozené od slovesa zamykat a my chceme ten náš zámek světu otevřít. Jsme vůbec přesvědčení, že se celá naše společnost musí otevřít do tvořivosti, že jen tak se dostaneme jako Češi dál. Musíme proto propojit všechny kreativní lidi, co máme. Je jedno, zda pracují v umění, nebo v komerčních firmách. Musejí pracovat spolu, pak se dostaví pozitivní změny pro všechny.

Kinští, co vím, kulturu podporují po staletí. Jde o vaši rodovou „politiku“?

Podívejte se, pohled na šlechtu je v Česku v něčem zkreslený, tak abych to asi celé vysvětlil vám i jiným. Její členové, včetně Kinských, byli většinou ve svých dobách ti nejmodernější. Podporovali také kulturu. Mimo jiné Kinští a Lobkovicové platili v začátcích Beethovena komponujícího nový hudební styl. Rozvíjeli jsme i sklářství…

Kinští se jednoduše snaží žít ve své době a posouvat ji kupředu. Každá generace dělá nejen byznys, ale rozumí rovněž umění, a to také na zámku ve Žďáru děláme od 90. let, kdy nám ho vrátili. Proto jsme založili muzeum, jež vám vysvětlí mnohé věci v souvislostech. Třeba to, že baroko nebylo obdobím temna a že právě v něm vznikla globalizace.

Když projdete naším interaktivním muzeem, pochopíte tohle v souvislostech. Dává mentální klíč k vašemu mentálnímu nastavení… My, Češi, jsme v lecčems barokní lidé, jen to o sobě nevíme.

Vysvětlíte mi vše blíže?

My, Češi, jsme na první pohled takoví až studení. Ale emoce v sobě máme, jen jaksi hlouběji než jižané. Dostáváme je ze sebe jinak než křikem. Vyjadřujeme je třeba právě v umění. Podívejte se na naši hudbu, do níž se tyhle naše pocity prolínají masivněji právě do baroka.

Jak je vůbec těžké dostat umění, umělce – pořádáte tu mimo jiné taneční festival – až do Žďáru?

Lidi, kteří k nám přijíždějí, nijak nepřemlouváme. Jsou rádi, že jsou tady. Utíkají k nám z Prahy, z Vídně, z New Yorku, z Tel Avivu před moderní dobou. Už cesta po dálnici – jede-li D1 – je uklidňující. U nás poté mají jedinou misi: mít čas: pro sebe, pro svou rodinu, pro partnerku/partnera. Což je úžasné. Mají na zámku klid na odpočinek, na práci.

Vy na zámku bydlíte. Spíš proto asi koukáte na to, co je třeba opravit, udržovat… Najdete si na kulturu pravidelně čas?

Chodím na všechna představení, která tu máme, pořádáme… Základem mého dne je ale také „čas na nic“. Snažím se to nic prožít aspoň půl hodiny denně. Medituju, dám si pohodu, napojím se na své kořeny, snažím se být sám sebou. Jinak taky hodně čtu. Knihy miluju. Našla byste u mě prakticky všechny žánry. Paralelně mám vždy rozečteno několik děl. Nyní mimo jiné o pádu Římské říše, o Benátkách, zajímá mě geopolitika: vztahy Evropy s Ruskem a Čínou, energetická témata, udržitelnost, globální změny počasí… Mám rád pestrost.

Vypadá to, že v zámku se vaše intelektuální nastavení odráží. Možná to s kulturou nesouvisí, ale všimla jsem si rybích sádek mezi konventem a muzeem. Fungují?

Ano, jsou také jediné svého druhu, které jsou kontinuálně využívané pro chov ryb nepřetržitě osm set let. I tohle ke kultuře prostředí, v němž žijeme, Kinští vždy žili, patřívá. Jeho součástí nutně nemusejí být jen obrazy, tanec… Podobně jako sádky na zámku nakonec přežila sušárna ječmene pro potřeby pivovaru. Pochází z baroka a po důkladné přestavbě, již si vynutila socialistická devastace, v ní sídlí část muzea. Zabralo prostory bývalého pivovaru.

Plánujete ještě nějakou zdejší budovu věnovat umění?

Kdo ví? Jisté je to, že opravovat jakoukoli část zámku je skutečné peklo. Chceme vše dělat důstojně, což s sebou nese velké finanční prostředky, spolyká to hodně času. Proto rozjede-li se naše kulturní centrum, budeme spokojení. Čekají nás totiž i jiné úkoly. Řešíme mimo jiné změnu vytápění zámku, abychom nedotovali Putina, naše lesy napadl kůrovec, s nímž svádíme ohromný boj. Pracujeme pořád, abychom majetek jednou mohli předat dalším generacím v lepším, udržitelném stavu.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Muzeum nové generace