Článek
Festival Colours of Ostrava měl vlastně dvojí finále. O to první se euforickým, razantním a nadčasovým pojetím blues rocku postaraly temperamentní Američanky, sestry Lovellovy se svou kapelou Larkin Poe.
„Lidi, tahle písnička je stará sto let,“ ohlásily úpravu gospelového tradicionálu John The Revelator a diváky u druhé z hlavních scén s ní dostaly do stavu vytržení. Dařilo se jim to ale i s autorskými skladbami.
Na Colours of Ostrava je nejhezčí a specifické, že se mohou sejít posluchači rozdílného vkusu a nepřekážet si. S příznivci bezstarostného tance se rozloučil nizozemský DJ Martin Garrix. Jeho vystoupení bylo vystavěno, kromě samozřejmých extrémně hlasitých beatů, na efektní světelné show a pyrotechnice.
Zcela odlišně využil elektroniku v Kanadě realizovaný projekt ukrajinských hudebníků Balaklava Blues. Po hudební stránce byl zpestřený živými nástroji i hostováním karvinského pěveckého sboru Permoník.
Nejdůležitější bylo ovšem poselství celého pásma, nesené zpěvem frontwoman Marichky. Obsah písní, často těžících z lidové tradice, podtrhovaly působivé vizuály, filmové dotáčky i překlady textů do angličtiny promítané na obrazovky. Třeba o tom, jaké to je bát se o život, blízké, domov, budoucnost, jaké je chtít jen přežít.
Nešlo přitom o nic bolestínského či depresivního, ale o sdílení naděje ve vítězství spravedlnosti prostřednictvím hudby. Byl to jeden z nejemotivnějších zážitků ostravského festivalu.
V čele skupiny Inhaler stojí Elijah Hewson, syn Bona Voxe z U2.
Kdo by nevěděl o rodinných souvislostech, snadno by označil irské Inhaler za pouhou, ač kvalitní kopírku U2. Už kvůli barvě a zajíkavé sugestivitě hlasu frontmana Elijaha Hewsona. Ono je navíc snadné nevědět, protože Elijah z pochopitelných důvodů jméno táty nerozkřikuje.
Geny Bona Voxe ovšem zapřít nemůže. Naštěstí je nepromarnil třeba tím, že by se raději rozhodl nedělat muziku. Inhaler se v Ostravě představili jako přesvědčivý celek, který se prosadil jen díky talentu.
Markéta Irglová, doprovázená nadnárodní kapelou a smyčcovým kvintetem Jihočeské filharmonie, nabídla pokoru, krásu a něhu. Představila jak písně z chystané desky Lila, tak ty ověřené včetně Falling Slowly.
Brilantní pocitovou písničkářkou byla vždy, překvapením po pauze v činnosti ovšem bylo, jak ještě vyrostla výrazově a pěvecky. Pokud měl festival svůj tichý a křehký vrchol, stal se jím koncert Irglové.
Může se vám hodit na Zboží.cz: