Článek
Píše se rok 1973, padesátiletý spisovatel Vili se seznamuje s budoucí snachou a její matkou, která se představí jako Yvette MacCaineová. Jméno sice Vilimu nic neříká, ale žena mu připomíná osudovou lásku z koncentračního tábora. Když se vrátí domů, začíná psát příběh o krásné mladé belgické Židovce Colette. Vracíme se do Osvětimi/Birkenau v létě 1943.
Pro autentické vyjádření poměrů ve vyhlazovacím lágru včetně těch národnostních Cieslar potřeboval mezinárodní herecké obsazení
Režisér filmu Milan Cieslar spolupracoval na scénáři s Arnoštem Lustigem, jehož životní zkušenosti a literární motivy byly podkladem k vyprávění milostného příběhu zajatců Viliho a Colette. Příběh tajné lásky v prostředí hrůzy a smrti vypráví zároveň o tenké hranici mezi dobrem a zlem, pravdou a lží.
„Nechci být zaškatulkován jako režisér historických filmů, kterého zajímá jen druhá světová válka a holocaust,“ řekl Právu Cieslar, který na toto téma natočil už Der Lebernsborn – Pramen života a Krev zmizelého podle scénářů Vladimíra Körnera, a dodal:
„Je ale pravda, že jsem měl tolik informací, že to ve mně vyvolávalo jistou potřebu se k tomuto tématu ještě jednou vrátit. A do toho přišel Arnošt s nabídkou natočit kteroukoliv jeho knihu. Vybral jsem si Colette aniž bych tušil, že je jeho nejoblíbenější a nejosobnější.“
Hledání ve světě
Pro autentické vyjádření poměrů ve vyhlazovacím lágru včetně těch národnostních Cieslar potřeboval mezinárodní herecké obsazení.
„Byl to dlouhý proces, potřeboval jsem francouzsky mluvící herečku, Němce a Čecha,“ říká režisér, který nakonec na základě konkursu obsadil do hlavní role Viliho Jiřího Mádla, z českých herců dále Michala Dlouhého, Ondřeje Vetchého, Miroslava Táborského a Barboru Kodetovou.
Titulní postavu Colette hraje francouzská herečka Clémence Thiolyová, kterou našel na castingu v Paříži. Na Slovensku zase získal pro svůj film koproducentku, dceru herce Andreje Hryce, který dostal roli kápa Fritze.
A velitele tábora Weissackera hraje německý herec Eric Bouwer, který k roli říká: „Hrát nacistu byla pro mne obrovská výzva, už jenom s ohledem na psychologii postavy. A také jsem do té doby nikdy nehrál „špatného chlapce“… A zjistit, jaké to je být špatným chlapcem po celou dobu natáčení, bylo velmi působivé. Moje uniforma, Židé, všechno kolem mne bylo velmi reálné a silné.”
Jako Dantovo Peklo
„Koncentrační tábory stojí před námi jako evokace Dantova Pekla. To je pro nás autory, Arnošta Lustiga a mě, výchozí filozofické téma. Osvětim a Birkenau, peklo lidského rodu, místo, kde byly popřeny základní hodnoty civilizace vůbec a člověk jako lidský tvor byl pokoušen tak, jak nikdy od stvoření světa,“ říká Cieslar a dodává:
„Je téměř neznámé, že právě slovenští Židé přišli do Osvětimi před Čechy a právě prvních 600 a posléze dalších 3000 slovenských Židů muselo dostavět sesterský vyhlazovací tábor Birkenau, v kterém také až na výjimky zahynuli. V dubnu 1944 se podařilo dvěma mladým slovenským vězňům Alfredu Wetzlerovi a Walteru Rosenbergovi (později známému jako Rudolf Vrba) z tábora smrti utéct a předat zástupcům Židovské rady v Žilině pravdivou zprávu o dění v Osvětimi/Birkenau. Zpráva pak byla předána Světovému židovskému kongresu v Ženevě a Úřadu zvláštního vyšetřování ministerstva spravedlnosti USA.
Rozhovor s Jiřím Mádlem
Přihlásil jste se do castingu, nebo vás Milan Cieslar rovnou oslovil?
Milan mi volal až v konečné fázi castingu, kdy jsem věděl, že na něm byli snad všichni. Potěšilo mne, že se ozval, dorazil jsem a bylo to.
Jaká byla spolupráce s Clémence Thioly?
Skvělá. Bylo znát, jak moc je za tu roli vděčná. Vlastně jsem ani nevěděl, co je zač. Zažil jsem na castingu obě adeptky a obě byly výborné.
Co pro vás bylo nejnáročnější?
Hrozně těžké bylo pohybovat se v dřevácích. Rád bych řekl nějakou emotivní scénu, ale dřeváky všechno přebijí.
A největší zážitek?
Hrát s Clémence a s Ericem. Bylo to trošku odjinud a mělo to vždycky náboj.
Rozhovor s Clémence Thioly
Co pro vás bylo rozhodující pro přijetí této role?
To, že je nádherná. Je to překrásný příběh a skvělý scénář.
Jaká byla spolupráce s Jiřím Mádlem?
Výborná. Jasná. Snadná.
Jste i po skončení natáčení v kontaktu?
Nejen s Jiřím, ale i s německým hercem Ericem Bowerem. Byli jsme skutečně dobrý tým!
Které scény byly pro vás nejtěžší?
Hodně bylo emočně silných, a ty jsou asi nejtěžší: musíte se absolutně soustředit a zaměřit se na ně, i když se musí několikrát opakovat. Moje úplně první scéna byla v posteli s nacistou Weissackerem – to byl opravdu těžký moment.