Hlavní obsah

Co zůstalo za rokem 2003?

Několik známých osobností včetně Lucie Bílé, Jiřího Bartošky a Viléma Čoka odpovídá, co je  letos v kultuře nejvíce potěšilo a co naopak zklamalo.

Foto: Jan Kaše

Velká synagoga v Plzni

Článek

Josef Nesvadba

Josef Nesvadbaspisovatel a lékař

Zaujalo mě, co pořád vychází knih. Zároveň mě mrzí, jak málo lidí čte a jak se nedostávají peníze pro nakladatele. To uslyšíte snad od každého, kdo píše. Přitom je neuvěřitelné, kolik nových autorů se neustále objevuje. Třeba Kateřina Sidonová letos vydala pěknou knížku Já Kateřina.

Vilém Čok

Vilém Čokhudebník (Pražský výběr)

Řeknu to obráceně. Mám celkem věrohodné zprávy o tom, že do kulturních akcí se rok od roku vkládá čím dál tím méně státních peněz. To mě netěší.

Naopak mám radost, že i přes tuto nepřízeň vzniká celá řada nadějných rockových skupin. Myslím opravdu nadějných. V posledním roce mě úplně dostala východočeská skupina Deset vočí.

Jiří Bartoška

Jiří Bartoškaherec a prezident MFF Karlovy Vary

Mám radost, že se šest z šestnácti soutěžních filmů karlovarského festivalu dostalo do běžné distribuce. To je obrovský posun, po úspěšné Amélii z Montmartru nebo oscarovém Nikde v Africe se do naší soutěže dostávají ve stále větší míře filmy, které zná svět. Je to nad jiné přesvědčivý důkaz rostoucí prestiže festivalu.

Zklamal mě lhostejný postoj parlamentu vůči kinematografii jako celku: uplynul další rok, aniž byla projednána a schválena novela zákona o Státním fondu na podporu a rozvoj kinematografie, která by umožnila vytvoření dalších finančních zdrojů.

Lucie Bílá

Lucie Bílázpěvačka

Radost mi udělal muzikál na ledě Romeo a Julie, muzikál Excalibur a kromě jiného ještě deska Babylon Jarka Nohavici.

I kdyby mě něco zklamalo, tak to neřeknu.

František Dvořák

František Dvořákhistorik umění

Za nejvýznamnější událost současné výtvarné kultury pokládám výstavu Práce na papíře, otevřenou do 25. ledna v domě U Kamenného zvonu v Praze. Je to obdivuhodně ucelený soubor české grafiky a kresby vzniklé u nás v šedesátých a sedmdesátých letech ze sběratelské i mecenášské aktivity Medy Mládkové.

Za katastrofální neúspěch pokládám výstavu o zrodu abstrakce ve světovém umění uspořádanou muzeem Orsay v Paříži. Výběr exponátů byl stupňovitě zaměřen k dominantě, kterou měl vytvořit obraz Františka Kupky z pražské Národní galerie. Pořadatelé výstavy s ním totiž počítali jako s dílem, jež v roce 1912 bylo prvním výstavou dokumentovaným projevem již čistě abstrahujícího vývojového procesu, což byl tehdy ve světě zcela ojedinělý tvořivý čin. Na výstavu však zapůjčen nebyl. Na reakci pařížských muzejníků k neochotě Prahy se nemuselo dlouho čekat. Ze stálé expozice Centre Pompidou byla naráz vyřazena díla všech českých autorů!

Fero Fenič

Fero Feničrežisér a scenárista

Nejvíc mě potěšil koncert Hany Hegerové v Národním divadle. Bylo to krásné. Splnila se mi moje představa. Když se totiž blížily její sedmdesátiny, přemlouval jsem ji k tomu, ale tehdy se bránila a vystoupila ve Vinohradském.

Zklamalo mě, že stát vyškrtl Febiofest ze státního rozpočtu. Podporu jsme nakonec získali, ale jen díky velké náhodě a štěstí. Mrzelo mě to zvlášť proto, že poslední ročník byl nejnavštěvovanější, všechno se zdařilo, přijel i Roman Polanski... prostě jsem měl dobrý pocit, že festival už je tu etablován a lidé ho přijímají. Nedomnívám se, že bychom měli automaticky nárok na podporu, jen jsem to pochopil jako gesto vůči festivalu.

Jan Klusák

Jan Klusákhudební skladatel

Potěšilo mě, že v pražském Národním divadle se rozproudil čerstvý krevní oběh a že máme několik výborných mladých dramatických skladatelů, jako je Michal Nejtek, Marko Ivanovič nebo Markéta Dvořáková.

Nepotěšilo mě, že se v naší kultuře začíná šetřit na nepravých místech (například ve veřejnoprávní České televizi) a že umřel tak výborný skladatel, jako byl Vojtěch Saudek.

Bára Hrzánová

Bára Hrzánováherečka

Největší radost mi udělala nová deska Zuzany Navarové a Koa Jako Šántidéví a její koncert v Malostranské besedě. Z toho žiju už hodně dlouho.

Nepotěšily mě stoupající volební preference komunistů. Přemýšlím, kam emigrovat. Jinak mě žádné zklamání v kultuře nepotkalo. Poslední dobou mám totiž tolik práce, že chodím výhradně na věci, které mě můžou udělat jen radost a nezklamou. Jinak to nejde, obzvlášť před Vánocemi.

Výběr článků

Načítám