Článek
V roce, kdy kladenský fotograf Hanke, jehož význam dalece přesahuje region (jeho cykly jsou brány v potaz i v zahraničí), oslavil osmdesátku, učinil inventuru svého téměř čtyřicet let vznikajícího cyklu. Princip Otisků generace je jednoduchý. Fotograf před svůj fotoaparát postaví otce se synem, matku s dcerou, otce s dcerou a podobně.
Snímá je černobíle, v polocelku, vesměs v jejich prostředí, nechá je dívat se přímo do objektivu. Zůstává věrný své analogové dvouoké zrcadlovce. Jeho koncept nevykazuje cílené sociologicko-psychologicko-kulturní ambice, jaké měli Jiří Poláček, Jan Malý, Ivan Lutterer, když ve svém pojízdném ateliéru fotili lidi z ulice pro cyklus Český člověk (jejich kniha vyšla roku 1997, všichni tři tvůrci jsou dnes bohužel po smrti).
Hanke prostě jen ukazuje dvě, někdy i tři generace spjaté geny, krví, rodinou. Nechá na divákovi, aby hledal, nakolik se dcera či syn podobají nebo nepodobají matce nebo otci.
Ve svém celku je to mnohem zajímavější průzkum, než když u malých dětí rozněžněle pátráme, jestli se potomek víc podobá mamince nebo tatínkovi.
S ubíhajícím časem Otisky generace získávají i na dokumentární hodnotě. Čím jsou snímky starší, tím více si také všímáme, co měli lidi na sobě, jaké nosili účesy, jaké bylo okolní prostředí. A v případech, kdy se autor vrátí ke svým „objektům“ po letech, se zájmem a nejednou i s údivem sledujeme, co s dotyčnými provedla doba uplynulá od předchozího focení.
A pak se také v Otiscích generace vyskytuje aspekt atraktivity. Hanke totiž oslovoval i známé osobnosti, většinou z kultury. Kupříkladu výtvarníka Milana Grygara a jeho syna Štěpána, fotografa. V prvním roce cyklu portrétoval sochaře Olbrama Zoubka se synem Jasanem.
A ovšem v roce 1995 se mu před objektiv postavili kladenští Jaromírové Jágrové, otec podnikatel a syn hokejista, tehdy hvězda NHL.
Kromě toho Hanke umístil před objektiv i své blízké a rovněž sám sebe.
Na začátku glosy jsem avizoval pozitivnost. V Otiscích generace je přítomna neokázale, nedemonstrovaně, ale zcela zřejmě.
Spočívá už v samotném pokračování života v potomcích a také v nadgeneračnosti cyklu. To je v nynější éře, která tolik tematizuje generační průrvy, cenná věc.
(Autor je editorem webu ČT art)
