Článek
Patříte k lidem, kteří se na Silvestra rozšoupnou, nebo zastáváte názor, že poslední den v roce pijí jen amatéři?
(směje se) Tomu se nevyhnu, taky si vždycky dám. Většinou ho trávíme tady, s menší skupinkou přátel. Nejsem žádnej pijan a nebyl jsem ani v minulosti. Spíš na gymnáziu, s naší kapelou, s níž jsme hrávali za tekutý honorář. A pak jako sportovec, baskeťák, ti popíjejí docela dost, ale já to nikdy nevydržel táhnout až do rána, šlo o výjimky. Mně alkohol nedělal dobře, takže jsem se hlídal.
Vymýšlíte fóry, jste i muzikant, skládáte písničky. Není to nápor na hlavu?
Nápor na hlavu jsou fóry, při písničkách odpočívám, já říkám, že jde o jinou část hlavy, mozku. To je relaxace, něco úplně jiného.
Vystudoval jste Stavební fakultu ČVUT. Proč se vaše kroky od původní profese vzdálily?
To byl osud, dva roky jsem se jí věnoval v Pražském projektovém ústavu, ale odmala mě bavilo kreslit, hlavně vtipy. Tři roky jsem je nosil do Dikobrazu, než mi první otiskli v roce 1989. Po revoluci jsem se stal jedním ze čtyř kmenových autorů Nového Dikobrazu, dali mi čtyřnásobně víc, než jsem měl jako projektant v PPÚ. Za rok přišla nabídka denně kreslit do Lidových novin, což znamenalo, že se tím uživím. Přesně to mě bavilo, aktuálně reagovat na situaci ve společnosti.
V Právu vychází kresby Kemel každý den. Je snazší aktuálně reagovat v deníku, nebo vymýšlet nadčasové srandičky pro sobotní Magazín?
Jak kdy, někdy přicházejí události samy, témata se nabízejí. Při kreslení pro Magazín si hodně odpočinu a těší mě, že můžu dělat nadčasový, nepolitický humor. Obě polohy mám moc rád.
Jak dlouho trvá dostat se do správné podoby karikovaného? Studujete televizní vystoupení, nebo se řídíte podobou na fotkách?
Zpočátku jsem sedával před televizí, fotil si osobnosti a skládal databázi politiků. Nebo jsem fotky vystřihoval z novin a lepil si je. V tomhle funguje internet dokonale, i co se týče reálií, když potřebuji Karlův most nebo Eiffelovku… Gesta politiků, které kreslím častěji, vnímám opravdu bedlivě, třeba náklon hlavy u Zemana. Výraznou tvář zmáknu hned, jindy to trvá, stále nejsem spokojený. Například Prymula, u toho jsem měl pocit, že ho umím, až když skončil.
Exkluzivně pro silvestrovské Café deníku Právo se zvěčnil jako správný otužilec a milovník dobré kávy i čaje.
Koho z politiků kreslíte nejdéle? Napadá mě třeba Miroslav Kalousek…
No jasně, ten patří do gardy jako Zeman, Klaus, těch nejvytrvalejších matadorů. Kalouska už kreslím minimálně.
Co změna image, jako když Bohuslav Sobotka sundal rovnátka? Může si vůbec všimnout kresba takového detailu?
Může, párkrát jsem ho nakreslil s rovnátky. Spíš se pořád vyvíjí to, jak politici tloustnou, plešatí, jsou vrásčitější. Baví mě na tyhle změny reagovat. Snažím se kreslit podle nejnovějších fotek. Občas se mi stane, že se někoho naučím, zvyknu si na něj, jenže on se změní. Jako když Klaus měnil účes, jednu dobu měl takový normální, pak na ježečka, teď má vlasy odrostlejší. Kreslím ten nový střih a zdá se mi, že to není on… Furt s tím nejsem spokojený. Jde spíš o takovou úchylku. (směje se)
Odchod kterého politika vás mrzel, protože se dobře ztvárňoval? A čí odchod z veřejné scény by vás naopak potěšil?
(hodně se směje) Jo, bylo pár takových, kdy jsem litoval, že odcházejí. Aktuálně Trump, ten se kreslí dobře. Jde o střet zájmu, jako kreslíř ano, jako občan ne, jsem rád, že nebude prezidentem. Sobotka se kreslil výborně, Schwarzenberg skvěle. A potěšilo by mě, kdyby odešli všichni nevýrazní, kteří se blbě kreslej. (směje se) Taky hezouni, ale takový Adam Vojtěch, hezounek, se kreslil dobře. Hodně blbě se kreslí hezký ženský, ty se špatně karikují.
Míváte na své karikatury zpětnou vazbu od portrétovaných nebo jejich okolí?
Jo, jo, i politici se ozvou, vtipně uměl reagovat Kalousek, Babiš. A teď nedávno zareagoval Novotný, starosta pražských Řeporyjí. S jeho podobou nejsem moc spokojený, takže doufám, že nebudu mít důvod ho často kreslit. Jemu se to líbilo.
Pravidelně mé kresby komentuje kamarád Vladimír Javorský, herec, se kterým se vídám díky muzice. Paroubka jsem se po dlouhé době naučil tak, že někdo zareagoval na Facebooku, že vypadá jako postava ze Simpsonových, na jejíž jméno si nevzpomínám. Tohle přirovnání mi moc pomohlo.
Na chalupě tvoří dvorní kreslíř Práva rád, zhruba polovina jeho karikatur a vtipů vzniká právě tam.
Jaká je ještě přijatelná míra nadsázky a co už zavání osobním útokem?
Jde o hodně individuální věc. Myslím na to, mám hranici. Nekreslím vtipy, jejichž hlavním smyslem je urážka. Nechci se dotyčnému vysmívat, nýbrž něco sdělit. Nakreslit karikaturu, za kterou vás někdo žaluje, je strašně jednoduché. Což se děje v Zeleném Raoulovi (stejnojmenný komiks vycházející v časopise Reflex), kde vyvedou někoho s pohlavním orgánem, nebo ho tak nazvou… Takový humor nemám rád, uznávám chytřejší, inteligentní.
A co vtípky na internetu bleskově reagující na současnou koronavirovou situaci? Vypadá to, že si Češi umí udělat legraci ze všeho.
Některé mě pobavily, občas je sdílím na Facebooku. Až mě někdy zamrzí, proč to nenapadlo mě! Český humor je obecně laskavější, ale líbí se mi i ten dobrý černý, který vzniká pro časopis Sorry.
Co humoristu Kemela spolehlivě pobaví?
(delší dobu přemýšlí) To je těžká otázka. Dobrej humor, vtip, bezprostřednost. Kdysi jsem se na docela slušné úrovni věnoval basketu a teď se scházíme s partou kluků, proti kterým jsem hrával. Jsou mezi nimi dva druhy lidí, kteří mě pobaví. Jedni to dělají vědomě, umějí vyprávět, vypointovat. Potom je druhá skupina lidí, ti baví nevědomky, trošku ufouni, s jiným pohledem na svět. Něco řeknou, všichni se chlámou, oni ani nevědí čemu. To miluju! Tohle se nedá napodobit.
Dáváte si předsevzetí do nového roku?
Nedávám, ale vždycky prožívám nějakou výzvu. Mám období, kdy jsem se začal chodit koupat do Vltavy, otužuji se. Vím, že je to moderní, na otužování se vrhlo hodně lidí. Možná to způsobila korona, kdy seděli doma a nevěděli, co by. V pražském Braníku je klubovna otužilců, kousek od ní se chodím koupat. Já se ale léta pravidelně sprchuji studenou vodou. Každý Silvestr lezeme do zdejšího rybníku, jenže to není otužování, ale hec. Ve Vltavě uplavat padesát temp, s tím jsem začal až teď.
Může se vám hodit na Zboží.cz: