Clapton nadchnul. Jak jinak

Neokázalý Clapton přišel po deváté na pódium v černé košili, bez efektů. Ve stejném duchu se odehrál i celý koncert, kdy se soustředil na zpěv a na kytarová sóla, s nimiž mu však vydatně pomáhal druhý kytarista Doyle Bramhall.

Rockový základ bicí–basa–kytara doplnili dva klávesáci Chris Stainton a Paul Carrack a některé skladby dobarvovala do country atmosféry steel kytara. Tradičně Claptona doprovázely i dvě vokalistky, které zase zvuk kapely táhly více do soulové oblasti.

Clapton k částečnému překvapení přítomných ani moc nepropagoval novou desku Old Sock a místo toho nabídl program ve stylu Best of. Na úvod si vybral stařičkou Hello Old Friend a pokračoval třeba velmi známým novějším hitem My Father's Eyes nebo skladbami Tell the Truth či nádhernou coververzí Raye Charlese Come Rain or Shine.

Uprostřed koncertu přišel na řadu akustický blok, což je poloha, kterou mají mnozí jeho fanoušci nejraději. Velké ovace sklidila zejména slavná romantická skladba Layla, pocházející ještě z éry sedmdesátých let a skupiny Derek and the Dominoes, a téměř nábožné ticho se v hale rozhostilo při nádherném tichém vyznání Wonderful Tonight, jehož text si mnozí polohlasem odzpívali s Claptonem.

V další ráznější části vystoupení zazněla ještě proslulá coververze Boba Marleyho ve funky rytmu I Shot the Sheriff, blues Crossroads a rockové hity Cocaine a Sunshine fo Your Love.

Bluesový zpěv i vláčná kytarová sóla zněly bezchybně, jak se očekávalo. Clapton za půl století hraní jen vyzrál a koncert potvrdil, že neztrácí kouzlo pro několik generací posluchačů. Můžeme se jen těšit, kdy nás pan Slowhand, nejlepší pomalý kytarista na světě, zase navštíví.