Článek
Clapton uzavřel kruh
Clapton se prosadil v Mayallových Bluesbreakers a zářil jako hlavní hvězda superskupiny Cream. Na sólové dráze ovšem tíhnul stále více k písničkářství. K čistokrevnému blues se vrátil až v novém tisíciletí, když nahrál album s bluesovým kytaristou B. B. Kingem Riding With The King. Na ně navázal deskou Me And Mr. Johnson, které je sestavené pouze děl proslulého bluesového kytaristy třicátých let Roberta Johnsona. Na prahu šedesátky natočil jedno ze svých stylově nejčistších bluesových alb a odkryl přitom jeden z velkých inspiračních zdrojů své tvorby.
Clapton, který během své kariéry ukázal, že dokáže zaujmout širší posluchačské vrstvy, tentokrát neudělal žádný kompromis, Me And Mr. Johnson potěší srdce puristů, což ovšem neznamená, že by písně hrál stejně jako jejich autor. Klade větší důraz na hutný elektrický zvuk, aniž by však zbavoval skladby jejich feelingu. Obě osobnosti - autor i interpret - se na desce výtečně doplňují
Rea tíhne k blues stále silněji
Zatímco bluesové kořeny Erica Claptona jsou dobře známé, Chris Rea bývá spojován především s příjemnými písničkovými alby Auberge a God´s Great Banana Skin z počátku devadesátých let. Začínal však jako náhradník Davida Coverdala ve skupine Magdalene.
Ohlasy blues vystoupily do popředí už na desce The Blue Café, kde ovšem současně využíval elektroniky. V čistší podobě se objevily až na dva roky staré desce Stony Road, na niž navázala podobně pojatá novinka The Blue Jukebox.
Rea není typický bluesman a nesnaží se ani do něj uměle stylizovat. Jeho písně nezní jak z delty Mississippi či z bavlníkových plantáží, což neznamená, že by blues necítil, podává ho ovšem jako obyvatel města z Britských ostrovů. Využívá přitom řadu podob stylu, od elektrického blues až po jeho deriváty v podobě boogie a bluesrocku okořeněného říznými soulovými štěky žesťů i sóly saxofonu a kytary.
Rea dokázal na Blue Jukeboxu udržet nahořklou posmutnělou náladu, písně vytvářejí celek, ovšem nesplývají, protože každá má trochu odlišnou polohu, po řízném The Beat Goes On přijde Long Is The Time s barovým pianem. Rea se svým zastřeným, pro blues vhodným hlasem, po celou dobu zůstává hořkým stárnoucím vypravěčem, který však dokáže pořádně přidat na důrazu a odvázat se.