Hlavní obsah

Církev hledá místo pro obří plátno sv. Václava

Právo, Jiří Růžička, Peter Kováč

Největší obraz svatého Václava snesli odborníci po 160 letech z půdy Arcibiskupského zámku v Kroměříži, aby jedno z největších pláten v českých sbírkách mohla spatřit veřejnost. Najít pro tak veliké a významné dílo důstojné místo je však problém.

Foto: Jiří Růžička , Právo

Více než osmkrát pět metrů veliký obraz s námětem zavraždění sv. Václava bude restaurován.

Článek

„Obraz s námětem zavraždění svatého Václava namaloval v roce 1844 vídeňský malíř Anton Petter (1782–1858). Plátno s rozměry 850 x 510 cm se nezamlouvalo zadavateli zakázky, olomouckému arcibiskupovi Maxmiliánovi Sommerau-Beckhovi (1837– 1853), který je poslal na půdu.

Obraz je narušený

Zapomenutý obraz se znovu dostal na světlo až letos, kdy arcibiskup Jan Graubner vyzval k prozkoumání jeho stavu zaměstnance Muzea umění Olomouc,“ informovala správkyně sbírky obrazů Jana Zapletalová.

„Hledáme vhodný prostor pro jeho vystavení. Jeho umístění v původně zamýšleném olomouckém dómu je nereálné. Začali jsme jednat s magistrátem v Opavě o možnosti trvalé zápůjčky obrazu do vyprázdněného, původně gotického kostela svatého Václava. Je to zatím první úvaha. Význam by měl takový obraz svatého Václava i pro Prahu,“ uvedla Alena Jemelková z oddělení památkové péče Arcibiskupství olomouckého.

Poprvé nechal obraz rozvinout, a to na zámeckém nádvoří, v roce 1921 tehdejší archivář Antonín Breitenbacher. Po zjištění stavu se ale obraz přestěhoval zpět do půdního „exilu“.

„Stejně jako archivář Breitenbacher i my jsme měli problém najít prostor, kde by vůbec bylo možné Petterovo velkorozměrné plátno rozvinout,“ vzpomněl historik umění Ondřej Zatloukal z Muzea umění Olomouc.

Neutěšitelný stav

Vůbec největší obraz sv. Václava přitom podle něho vzbudil velkou pozornost odborné veřejnosti. Jak zdůraznil renomovaný pražský historik umění Ivo Hlobil, to, co bylo v době vzniku plátna kritizováno jako extravagantní a vedlo nakonec k jeho přenesení na půdu, se dnes naopak jeví jako projev malířovy originality.

„Obraz si rozhodně žádá rehabilitaci. Jeho zařazení do celkového kontextu Petterovy tvorby a středoevropského malířství 19. století si ale vyžádá delší čas. Neobejde se určitě bez spolupráce s rakouskými kolegy, pro které bude jistě kroměřížská malba velký objev,“ řekl Hlobil.

„V současném stavu navíc obraz vůbec nelze představit veřejnosti, je v neutěšeném stavu. Byl zřejmě uchováván poskládaný, v přehybech je narušený. Již v minulosti byl navinut na široký dubový válec. Zadali jsme u několika restaurátorů, aby nám poskytli cenovou nabídku,“ zdůraznila Jemelková.

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám