Článek
Přesto právě drobné iniciativy, malé festivaly, nadšenecké projekty, často se opírající o jednotlivce, se dnes stávají neopominutelnou alternativou k oněm velkým kulturním podnikům, které si porcují nejen státní prostředky z rozpočtu, kulturní čas v médiích, ale leckdy by si nejraději zprivatizovaly i samotný pojem „kultura“.
Festival Cinepur Choice, jehož druhý ročník končí zítra v Praze (od 1. prosince zavítal do Brna a Olomouce), spontánně vypučil v okruhu redaktorů či příznivců odborně zaměřeného časopisu Cinepur, který vznikl původně mezi studenty filmové vědy. Necpou se nikam do médií, nevytváří divácké rekordy, nelákají na podbízivé tituly ani na herecké hvězdy. Jejich festival lze chápat jako výraz nespokojenosti s vyčpělou kinodistribucí, uvádějící kdejaký americký škvár, ale zřídkakdy kvalitní, neotřelé filmy.
Řeklo by se, pokud nechcete být rukojmím našeho zamrzlého filmového rybníku, kde se už dávno podařilo vyštvat náročného diváka z kina, založte si festival. Na Cinepur Choice tak můžete zajít třeba na retrospektivu profilové francouzské filmařky 90. let Claire Dennis. O víkendu se v kině Světozor promítá také snímek Alberta Serra Zpěv ptáků nebo melancholická satira Achilles a želva japonského režiséra Takeši Kitana.
Promítal se i snímek Paranoid Park gurua americké nezávislé scény Gus van Santa, který je od čtvrtka v české distribuci.