Hlavní obsah

Cimrman zesměšňuje práci bezpečnosti, zapsal si agent StB Arsén

Komunisté neměli Divadlo Járy Cimrmana nikdy rádi. Nejprve škodili nepřímo, prováděli různé schválnosti. Pak začali chodit estébáci na představení a dlouho hledali v rafinovaných textech her jasný důkaz protistátnosti, aby je mohli zakázat. Dějinám souboru se věnuje nová publikace Tomáše Malečka Divadlo Járy Cimrmana po padesátce.

Foto: Žižkovské divadlo Járy Cimrmana

Divadlo Járy Cimrmana

Článek

Komunistické úřady se nejdříve snažily divadla zbavit tak, že soubor pod různými záminkami opakovaně vyháněly ze sálů, kde vystupoval.

Občas se ale objevil i soudruh, kterému se hry líbily. Ředitel Pražského kulturního střediska (PKS) Jan Zvolský překvapivě pochválil hru Posel z Liptákova, dokonce si myslel, že jde o satiru na uhlobarony.

Rebelové Svěrák a Smoljak na chopperu. I to zachytil Petr Brukner

Kultura

Podle Zdeňka Svěráka byl tak hloupý, že tomu opravdu věřil. Také Ladislav Smoljak ho označil za „prosťáčka, až dojemného“. Chtěl prý, aby se ve hře víc hovořilo o stavebnictví, třeba o tom, že chlap s lopatou stojí a nic nedělá.

Začátkem osmdesátých let se situace přiostřila. Ve hře Lijavec vystupuje tajný policista Pihrt, kvůli kterému začala soubor víc řešit StB. Založila svazek Sprcha a nasadila agenty na Pavla Vondrušku a Zdeňka Svěráka.

Údiv agentky: Jak mohl být Lijavec vůbec povolen?  

Ve svazcích StB se našlo např. hlášení Heleny Vernerové: „Vondruška prochází mezi hosty v hostinci a provokuje je s cílem docílit, aby projevili svoje prvé politické názory. Zároveň si píše negativní názory do bloku.“

„Velmi negativně působí i moment, kdy Vondruška zmizí ze scény a objeví se zde ve staré četnické uniformě s tím, že všechny hosty, kteří měli negativní názory, zatkne,“ dodává Vernerová.

Bdělou soudružku překvapilo, že „hra Lijavec byla vůbec povolena“.

Na Lijavec si zašel také podporučík StB Jan Musil, který potvrdil, že tam jsou „markantní invektivy proti socialistickému zřízení“.

Foto: Grada

Divadlo Járy Cimrmana po padesátce

Zpráva agenta Vladimíra Malého se jmenuje „Závadové vystoupení divadla J. Cimrmana“.

Potvrzuje v ní, že dle rozhodnutí vedení PKS má být provedeno opatření proti Smoljakovi, Svěrákovi a dalším členům divadla s cílem „těmto negativním jevům zamezit a omezit celkovou činnost divadla“.

Zanedlouho přišla zpráva, že divadelní sál se ruší a spolek bude muset odejít.

Později zašel k Cimrmanům také agent Zdeněk Navara (krycí jméno Arsén). Arsén si více všímá Smoljaka a semináře před hrou. Vadí mu, že dělá narážky na střídání prezidentů v ČSSR.

Poté si povšimnul, že „obecenstvo, převážně inteligence, dovede velmi citlivě reagovat na pouhý náznak dvojsmyslu, kterých je hlavně v druhé části představení velmi mnoho“. Nejvíc Arséna zlobily invektivy „zesměšňující práci bezpečnosti“.

RECENZE: Je jedno, co měl Kundera k snídani

Film

V roce 1983 byl Lijavec úplně zakázán. Zakázali i gramofonovou desku Lijavec a propagaci divadla v televizi a rozhlase.

Svěrák a Smoljak byli tehdy varováni před psaním podobných her do budoucna. K dalšímu sledování obou objektů jsou pak určeni opět agent Arsén a nová posila, agent Kluzáček.

Okolností vpravdě cimrmanovskou je, že jeden vysoce postavený estébák se jmenoval plukovník Pichrt a pochopitelně se domníval, že postava tajného agenta Pihrta je parodie na něj.

Jenže to bylo úplně jinak. Zdeněk Svěrák po letech potvrdil, že o Pichrtovi vůbec netušil. Pihrt bylo jméno lékaře, ke kterému chodil jako malý.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Související témata:

Výběr článků

Načítám