Článek
Expozice v několika vitrínách v pasáži paláce obsahuje různé artefakty připomínající oblíbeného Járu. Například tříkolku, na níž si už jako tříletý „uhnal vlčka", brusli, kterou používal místo koloběžky k rychlým přesunům po zamrzlém jezeře, či důmyslně upravené turistické hole včetně jeho lyží a přenosné turistické značky doktora Wasserfalla.
Lidé se zasmějí i obrázku jeho rodinného bicyklu nazvaného Nikdo nezůstane doma, na který se kromě šlapajícího vešla čtyři děcka, a nákresu, jak lze kombinací sprchy a rotopedu připravit cyklisty na jízdu za deště.
Strhaná autobusta
Úvod expozice tvoří známá autobusta Járy Cimrmana, jejíž všechny rysy jsou strhané kloboučníkem Lešnerem, který na ní napařoval klobouky. Závěr pak nabídne funkční model výtahu s nepřetržitým sledem kabin nazývaného pater noster. „Když totiž Cimrman tento výtah vynalezl, lidé se obávali, že nevystoupí-li z kabiny včas, obrátí se s nimi na půdě či ve sklepě nohama vzhůru. Proto vyrobil názorný model, který jejich obavy rozptýlí," uvedl Svěrák.
Podle internetu jich v Praze stále fungují více než dvě desítky, nejstarší je v budově Českého rozhlasu. První takzvaný oběžný výtah na světě byl instalován roku 1884 v Londýně. Název pochází z modlitby Pater noster (česky Otčenáš), která se vkládá do modlitby růžence, jehož korálky vzdáleně mechanismus páternosteru připomínají.
U zrodu Járy Cimrmana stál Svěrák v roce 1966 s Jiřím Šebánkem a Karlem Velebným. Z jejich rozhlasové Nealkoholické vinárny U pavouka se posluchači poprvé dozvěděli o velikánovi, jehož jméno předtím nikdo neznal. Zprvu nezávazná mystifikace okolo imaginární postavy se postupně rozrostla do netušených rozměrů. O rok později založené Divadlo Járy Cimrmana se po celou dobu své existence těší nebývalému zájmu diváků. V repertoáru má dodnes 15 her, a to i poté, co jejich režisér a spoluautor Ladislav Smoljak v roce 2010 zemřel.