Článek
Původně slavný moldavský film z roku 1976 se na jevišti poprvé objevil v muzikálové adaptaci v karlínském divadle v polovině 80. let. Poté se hrál na řadě dalších scén, před dvěma lety se vrátil do Plzně a Bratislavy. Pro pražskou inscenaci byli herci loni v říjnu vybráni konkurzem, při němž měla hlavní slovo Ida Kelarová.
Je vždy ošidné, když si "gádžové" hrají na Romy a zejména na poli pro ně tak vlastním, jako je hudba a tanec. Proto je velkou zásluhou Idy Kelarové, hlavní autorky hudebního nastudování, že všichni zpívají neoperně a nemuzikálově, ale opravdu "romsky", s plným nasazením a s hlasovým zabarvením, čerpajícím odněkud z pradávných časů, kdy se lidé vyzpívávali ze všech bolestí i radostí svého pozemského údělu.
Stojí za poklonu, že toto umění Kelarová nejen sama jako zpěvačka perfektně ovládá, ale dokáže je i naučit druhé. Zásluhu na autentickém prožitku má i kapela Romano Rat a Pražský komorní studiový orchestr.
Práská se bičem a hoří oheň
Šťastnou ruku měl i choreograf a režisér Radek Balaš, který dnes patří k muzikálové špičce. Jeho devizou je - podobně jako Idy Kelarové - že si dokáže poradit i s činoherci. Jeho inscenace mají kolektivní charakter, kde netrčí činoherní a taneční scény. I v Cikánech se mu podařilo vytvořit jednotně zpívající a roztančené těleso, jehož členové jsou téměř neustále přítomni na scéně a jejich jednání pulzuje v duchu romské hudby. Balašova náročná choreografie je propracovaná do detailních krokových variací, pohybů a gest, ale soubor ji zvládá s velkou dávkou energie a zjevné chuti. Práská se tu bičem, žene se stádo tanečně ztvárněných koní, miluje v zavěšení na provazové houpačce, dívky chytají Zobara do šátků, hoří všudypřítomný oheň cikánských táborů.
Z příběhu lásky zloděje koní Zobara ke krásné Radě vytvořil Balaš baladické představení o volnosti a věčném putování, nabité nabité energií a scénickou poezií, na níž mají velký podíl scénograf Jozef Ciller a autorka kostýmů Jana Zbořilová, kteří spolu s Balašem vyprávějí příběh nepopisně, výraznou jevištní metaforickou zkratkou a v nadčasovém přesahu.
Muzikál aspirující na špičku žebříčku
Zkušenější Vanda Konečná postihuje ženskost a nezkrotnost Rady přesněji než Daniel Bambas, který působí jako zkušený zloděj koní Zobar až příliš mladě, ale až se v roli více zabydlí, zazáří jeho herecké charisma o to větším leskem.
Dojemnou a krásně zahranou figuru vytvořil z Buči Filip Čapka - zlodějíček slepic, který své sebevědomí upevní pasováním na zloděje koní a zaplatí za to nejkrutější daň. Vyrovnanou trojici vytvářejí se Zobarem jeho cikánští kumpáni Aralambi a Talimon, na premiéře v suverénním tanečním i pěveckém ztvárnění Tomáše Petříka a Michala Kavalčíka.
V roli starého Zobara akcentuje Stanislav Zindulka tragické téma zrady. V postavě poručíka Siládiho zaujal přesnou proporcí komediální nadsázky a nebezpečné moci Adrian Jastraban. Stará cikánka Izergil v premiérovém podání Johanny Tesařové (alternuje Hana Gregorová) je vznosná, snad jen trochu příliš pateticky deklamující průvodkyně dějem i cikánským osudem.
Nabídka muzikálových titulů v Praze je více než dostatečná. Cikáni v Divadle Bez zábradlí se ale aspirují na nejvyšší příčky žebříčku.
Cikáni jdou do nebe
Režie a choreografie Radek Balaš, hudební nastudování Ida Kelarová, scénická hudba Petr Malásek, scéna Jozef Ciller, kostýmy Jana Zbořilová. Premiéra v Divadle Bez zábradlí 15.4.2004.