Cibuli na cibuláku nehledejte

Jeho jemný dekor se nezměnil za celých 150 let, kdy je na trhu. A to navzdory tomu, že porcelánka v severočeském Dubí, kde se vyrábí, za tu dobu sedmnáctkrát změnila název a v jejím čele se vystřídalo šestnáct majitelů. Cibulák je českým rodinným stříbrem, ačkoli k nám doputoval z Míšně a inspirací mu byly končiny ještě mnohem vzdálenější. Je prostě evergreenem a na to v Dubí vsadili. „Pro někoho jsme možná ,konzervy‘, ale je to náš záměr,“ prozrazuje Petra Klázrová, která má na starosti marketing slavné značky.

„Díky tomu si k soupravě po babičce můžete přikupovat stále nové kousky. A když se vám rozbije víčko od naší cukřenky, kterou jste si koupili před dvaceti lety, bez problémů ho nahradíte novým. A bez obav – bude sedět jako ulité.“

Používání cibuláku přitom u nejednoho Čecha hraničí s vášní. Jistě i vy znáte někoho, kdo má v tomto provedení nejen komplet jídelní sady i s příborem, ale třeba i hodiny, svícny, sošky, lampy, číslo na domovních dveřích, zrcadlo nebo vázu.

„Naposledy si naši zákazníci přáli modrobílý teploměr a pracujeme i na sadě na grilování. Dekor zůstává sice stejný, ale sortiment výrobků se neustále rozšiřuje. Tvarů máme 670,“ říká Petra Klázrová. Mimochodem: cibulkový vzor bude letos dokonce zdobit největší společenskou událost českého filmu: vyhlášení cen Českého lva. „Vzpomněli jsme si na poličky v kuchyních našeho dětství,“ vysvětluje designer Jan Šlégr.

Porcelánek, kde se dodržuje unikátní podglazurová technologie (malba, jež se aplikuje pod, nikoli na glazuru), není moc. V Evropě jsou jen dvě: v Míšni a Dubí. Té míšeňské za vznik cibuláku vděčíme. Sotva se Evropanům ve 20. letech 18. století podařilo odhalit tajemství výroby čínského porcelánu, začali experimentovat.

Metodu malby modrým kobaltem pod bílou glazuru využil i šikovný malíř J. D. Kretschmar z první evropské porcelánky právě v Míšni. Kretschmar tu roku 1729 vytvořil svůj neopakovatelný „cibulový“ vzor, který přestál staletí. Cibule však na něm nehledejte. Malíř použil rostlinné motivy Dálného východu s hlubokou symbolikou, a přizpůsobil je evropskému stylu. Tak trochu marně. I když jednoduchému a harmonickému vzoru vévodilo granátové jablko – atribut bohů symbolizující hojnost, plodnost a zdravé potomstvo – evropské oko bylo zvyklé na onačejší plodiny. V božském jablku vidělo jednoduše cibuli. Původně posměšný název cibulák byl na světě a obliba tohoto porcelánu stoupala raketovou rychlostí.

„Cibulákový dekor v sobě skrývá hlubokou symboliku,“ vysvětluje Petra Klázrová. „Najdeme tu motivy bambusu, který se ve větru neohne, a symbolizuje tak houževnatost a odolnost. Květ svlačce, který kvete jen po ránu, odkazuje na milostné souznění a soudržnost, lotosový květ přichází s tématem čistoty, vyrůstající z temných a bahnitých hlubin.

Pivoňka skrývá krásu, štěstí, bohatství a vznešenost, a broskev, jíž podle čínské legendy trvalo 3000 let, než vykvetla, značí nesmrtelnost či aspoň dlouhověkost. No a modré provedení? Odkazuje k ušlechtilosti. Ne nadarmo se užívá spojení modrá krev.“

Netrvalo dlouho a výroba se rozšířila i o porcelánku v Dubí. Bylo to finančně méně náročné a také celní předpisy v bývalém mocnářství hovořily ve prospěch někdejší dřevorubecké osady ležící mezi Teplicemi a Drážďany.

Místní podnikavec Anton Tschinkel tu v 60. letech 19. století zakoupil několik pozemků a dva mlýny. Na místě někdejšího Dolního mlýna vybudoval manufakturu na výrobu majoliky. V roce 1873 se mu podařilo vymámit z úřadů povolení k provozování čtyř pecí a manufakturu přebudoval na továrnu.

Právě sem byla přenesena výroba cibuláku. Porcelánka v Dubí neustála ničivou krizi osmdesátých let 19. století a v roce 1885 se ocitla v konkurzu. Vykoupila ji firma bratří Teichertů, která z ní udělala filiálku své míšeňské továrny a postavila ji na nohy.

Po jedenácti letech ji v celkem dobré kondici prodala podnikavému obchodníkovi Bernardu Blochovi. V porcelánce v Dubí tehdy bylo 270 dělníků, dva parní stroje, dvě vodní kola, tři mlecí stroje, dvě řezačky hlíny, 68 točírenských kruhů, 17 vypalovacích pecí a 10 pecí mafiových. Šlo vskutku o velký podnik, který brzy začal chrlit více než dvě stovky - přesně 257 - cibulákových tvarů.

Byla obrovská inovace, že se cibulák tiskl a dodnes tiskne metodou ocelotisku. Ten se běžně používá při výrobě cenin, použití ocelových desek k potisku porcelánu je ojedinělé. Právě díky němu je ale výrobek velmi odolný, lze jej mýt v myčce a neuškodí mu ani mikrovlnka.

„Dekor se vkládá pod glazuru, nikoli na ni. Modrá barva je výsledkem působení kobaltu. Tento namodralý a velmi tvrdý kov byl vždy velmi drahý, jeho současné využití při výrobě lithiových baterií jeho cenu ještě ztrojnásobilo,“ podotýká Petra Klázrová.

Bernard Bloch provozoval porcelánku v Dubí až do roku 1938, kdy se dostala pod správu říše a v roce 1942 byla od Blocha vykoupena. Problémem však byl odliv pracovníků – ti čeští byli nuceně nasazeni v Říši. Krátce zde působili francouzští váleční zajatci, odbyt však klesal. Rok před koncem války se výroba dokonce zastavila a z areálu se stal sklad tabáku a opravna tanků.

V roce 1945 přešla pod správu českého státu a o tři roky později byla znárodněna. Naštěstí ji vedl vzdělaný odborník z předválečného období Josef Šimek, jemuž se podařilo navázat na předválečný věhlas. Krátce po revoluci byla porcelánka zprivatizována a v jejím čele stanul Vladimír Feix, který sem prvního září roku 1947 přijel tramvají z nedalekých Trnovan, aby se tu vyučil. Porcelánku zná jako své boty, a i ve svých 88 letech denně úřaduje ve své pracovně, kde sleduje obrazovky snímající výrobu a rukama mu prochází každičká objednávka.

Každý zdejší kousek porcelánu je zespodu označen korunkou. Dlouhá léta kvůli rozevřenosti špic působila spíš jako šaškovská, což se v 90. letech minulého století změnilo. Nyní je korunka užší, skutečně královská.

Samotný porcelán se vypaluje natřikrát a není bez zajímavosti, že až do posledního výpalu není slavný modrý dekor vůbec modrý, ale hraje různými odstíny – od šedé po fialovou.

Na počátku celého procesu výroby jsou kádě s živcem, křemičitým pískovcem a kaolínem, jenž porcelánu dodává bělost. Mísí se ve velkých sudech, které se musejí otočit nejméně sedmdesátkrát, aby vznikla kýžená hmota. Směs pak putuje do sádrových forem, které musejí být o třináct procent objemnější, nežli má být nální výrobek, protože přesně tolik se ztratí výpalem. Sádrová forma se může použít nejvíce sedmdesátkrát, pak je třeba ji nahradit.

Po vyklopení z formy se hrnkům a ostatním tvarům zabrousí hrany a na řadu přichází připevnění oušek a pověstných růžiček. Zhotovují se ručně, mívají sedm až devět plátků a jejich výroba trvá necelou minutu.

A je tu první výpal. Trvá dvanáct hodin a porcelán je vystavěn teplotě 800 stupňů. Získá narůžovělou barvu, která v průběhu dalšího zpracování zbělá. Čekají na něj malířky se štětcem v ruce, které ho opatří základním dekorem a linkami. „Ty jsou pevně dané. Například čajový šálek má tři linky vnější, vrchní a dvě spodní, a pak jednu vnitřní. Stroj dokáže díky tlaku 290 atmosfér vyrobit i sedm tisíc hrnků za jediný den. Jejich výzdoba samozřejmě trvá o něco déle, zkušená malířka zvládne namalovat asi tři sta hrnků za směnu,“ přibližuje výrobu Petra Klázrová.

Již v této fázi se provádí první kontrola, a to nejen zrakem. Zkušená kontrolorka totiž hravě pozná, že nakřáplá miska zní při ťuknutí jinak než nepoškozená.

Další fází je již zmíněný ocelotisk. „Je to naše vzácné dědictví, které si zamykáme do trezoru,“ ukazuje na ocelovou desku s vyrytými motivy cibuláku Petra Klázrová. Deska se zahřeje na 80 až 90 stupňů, zatře se kobaltovou pastou a vzor je přenesen na papír. Odtud již putuje přímo na porcelán. „Je třeba nejvyšší opatrnosti. Jeden dotek navíc, a při posledním výpalu se objeví jako modrá skvrna. Opravit to pak již nelze.“

Základní dekor je již nanesen a hurá na plesování. Název tohoto procesu je odvozen od šablony, s jejíž pomocí se vybarvují granátová jablíčka a broskve. Šablona připomíná masku na maškarní ples s otvorem pro oči. A znovu do pece. Druhý výpal skryje provedenou malbu bílou glazurou. V této fázi vypadá cibulák jako obyčejný bílý porcelán. Teprve třetí dvanáctihodinový výpal, kdy je cibulák vystaven 1400 stupňům, odkryje modrou výmalbu. Z třídíren a výstupní kontroly putuje přímo k zákazníkům. Už 150 let.