Článek
Režisér (Jaroslav Plesl) má smělé plány, ale v kapse ani floka, proto se s producentkou (Simona Babčáková) a kameramanem (Jiří Vyorálek) rozhodnou přijmout bizarní nabídku pelhřimovského podnikatele, aby natočili životní příběhy místních rekordmanů.
Jeden z nich utáhne tank, jiný zase umí vypít pivo pod vodou nebo vyrábí minarety ze slámy. Ze setkávání zdrchaného filmového štábu s pestrou přehlídkou nadšených polobláznů věřících ve svou jedinečnost, vykřesal režisér docela dobrou satiru.
Společně se štábem se můžete uchechtávat nad touhou po chvilce slávy, nad malichernými hádkami i nad vážností, se kterou ti dobří lidé zdůrazňují, že mají oficiálně zaznamenaný rekord v té či oné nesmyslné disciplíně. Současně se ale film nevysmívá zle, ukazuje je jako skutečné lidi se slabostmi, ne jako cirkusové zrůdy.
Režisér by mohl poznat sám sebe v nekompromisním "umělci" vyrábějícím stavby z obilí, kdyby ho ovšem neoslepila vlastní sebestřednost. Rodinu nemá, jen se občas opilý svalí na postel producentky, která si povzdechne "kdyby aspoň přines kytku", ale nakonec vezme zavděk i podroušeným zneuznancem. Předtím ještě stačil balit barmanku, ale nezmůže se na nic víc než jednoduchou větu: "Nechcete jít na pokoj?". Po odmítnutí se věcně zeptá, jestli není v okolí nějaký bordel.
Sedláček nakousnul problém unavenosti, předčasné ztráty ideálů (v kontrastu s nadšením jiných postav) a i když základní situace umělců bez peněz vypadá depresivně, letos jde o jeden z nejzábavnějších filmů. Výborné dialogy srší cynickými "hláškami" a situace končí často absurdně. Do humorných situací ale vnikají i úvahy o smyslu tvorby a života, který se, jak jedna z postav správně říká, stále točí v kruhu.