Článek
To však neznamená, že by Chumbawamba usínala na vavřínech: na aktuálním albu Readymades si dovolila odít fragmenty starých anglických lidových písní do eklekticky moderního zvukového kabátce. "Komunita anglických folkařů tím sice byla poněkud zaskočena, nicméně dosud k nám z jejich tábora dolehly jen a jen pozitivní ohlasy," libuje si kytarista Chumbawamby Boff Whaley, jenž Právu krátce před vystoupením na víkendovém festivalu Go Planet Roxy poskytl rozhovor a těšil se na koncert svých krajanů Asian Dub Foundation, kteří s nimi sdílejí touž stranu názorové barikády.
Vaše skupina je nejčastěji spojována s výrazem anarchismus. Vyhovuje vám tato nálepka ještě vůbec a jak by jste její obsah přiblížili někomu věci zcela neznalému?
S onou nálepkou nemáme žádný problém, spíš se způsobem, jakým s ní lidé nakládají. Trochu nás nudí, že občas někdo prohlásí: Podívejme, to je neobvyklé - anarchisti! Jenomže my jsme způsobu práce v anarchistickém kolektivu uvykli už před patnácti lety...
Jak anarchismus vnímáte? Co pro vás znamená?
Dívám se na něj ze dvou úhlů: zaprvé je tu ta myšlenka, že anarchisté věří v to, že spolu všichni mohou spolupracovat: Existuje možnost, že ty a já můžeme spolupracovat, aniž bych já tobě říkal, co máš dělat, a naopak. Uděláme kompromisy a dohodneme se. To je velice stručně základní myšlenkou anarchismu. A za druhé, v Chumbawambě jsme si řekli, že nikdy nebudeme hlasovat, a tím se řídíme dosud. Je nás osm a když pět lidí věří v jednu věc a tři další v něco jiného, pak ti tři mohou být pěkně naštvaní, jelikož byli přehlasováni. Takže je snazší - i když to trvá delší dobu - si nad konkrétní věcí společně sednout a najít takový kompromis, s nímž by souhlasili všichni. To je cesta kupředu. Anarchie sice doslova znamená "bez vůdců", ale z toho ještě nevyplývá, že neexistuje žádný řád. Naše organizace je naopak organizována velice pečlivě.
Když je řeč o hlasování, vy byste se asi zdráhali zdejšímu festivalovému publiku pogratulovat k výsledkům nedávného referenda o vstupu naší země do Evropské unie, že?
No, to skutečně ano (smích). Zrovna včera jsme se o tom v kapele bavili, v Británii to samozřejmě bylo ve zprávách. Ještě před referendem leckdo doufal, že nakonec možná řeknete ne... K Evropské unii chováme hodně rozporuplné pocity, poněvadž pro něco je dobrá a pro něco jiného zase ne.
Můžete být konkrétní?
Myslím, že existuje nebezpečí, že půjde o pokus napodobit Spojené státy, čili sdružit spoustu malých států ve snaze utvořit supervelmoc. A to podle mě obecně pro svět není dobrá věc.
Proč si to myslíte?
Bojím se, že za dvacet let bude Evropská unie schopná vstoupit na území jiných států v odlišných částech světa, zabíjet tam lidi a brát si jejich ropné zdroje. Osobně mně leží na srdci ještě jedna věc: lidé ve střední Evropě by se měli opravdu obávat tzv. "faktoru Tony Blaira", jak se označuje myšlenka politického marketingu, který se u nás v Británii stal důležitějším než politika samotná. Tony Blair je zkrátka převelice úspěšný kvůli způsobu, jakým je prezentován. A tohle se zjevně stává zásadní evropskou věcí. Blair má teď podporu Berlusconiho a podle mého spolu budou Evropské unii dominovat několik let. Za tímhle vším není žádný obsah - je za tím jen tatáž protidělnická, protizelená náplň, která je prezentována tak dobře a elegantně, že dotyčný produkt nakonec prodá. A vy jste teď zjevně volili pro zakoupení onoho produktu.
Domníváte se, že se vám vaší hudbou a texty podařilo za existenci Chumbawamby něco změnit?
Každopádně v to věřím, zejména pokud jde o myšlení lidí. Celou dobu například dostáváme dopisy od lidí, které nás utvrzují ve smysluplnosti toho, co děláme. Život v kapele zdaleka není nějaká procházka růžovým sadem, ale když dostanete dopis od někoho, kdo sedí ve vězení, a ten vypráví o tom, jak dotyčný slyšel naši desku a ta ho přiměla k přemýšlení o nějaké věci a on nám děkuje za to, že jsme ho k tomu přivedli, je to úžasné - kdybychom skládali písně o lásce, tak bychom dopisy z vězení nejspíš nedostávali.
Rovněž se říká, že přispíváte finančními prostředky různým antiglobalistickým nebo antikapitalistickým organizacím.
Ano, tomu jsme podřídili naši strategii - občas totiž například dostaneme nabídku na užití naší hudby pro reklamní účely. Bylo by velice snadné ji odmítnout, protože nám se skutečně nechce propagovat třeba auta v Itálii. Jenže někdy jde o tak obrovskou sumu peněz, které jsou navíc vydělané víc než snadno - desku jsme už natočili, za studio zaplatili, distribuce proběhla, tečka. A tři roky nato nám jedna velká společnost nabídne čtvrt milionu dolarů za jednu jedinou reklamu v Americe... Tak jsme si řekli: Fajn, vezmeme peníze od lidí, kteří dělají reklamu na auta, spojíme se s odbory dělníků, kteří auta vyrábějí a bojují za svá práva, a dáme je jim. Je skvělé, když to jde takhle udělat, a nám se to už párkrát povedlo.