Článek
Začínali jste v první polovině devadesátých let, kdy se přes Ameriku přehnala punková vlna. Proč jste se rozhodli hrát ska?
Když jsme začínali, chtěli jsme spojit několik různých žánrů a experimentovali jsme s tím v době, kdy ještě nebyly žádné vzory pro tento nový žánr. Chtěli jsme něco víc než pop punk. Byli jsme silně ovlivněni chicagskou a sanfranciskou punkovou scénou z počátku devadesátých let, ale taky britskou kapelou Snuff, která obohatila ostrý melodický punk o trombón.
Vnímáte rozdíly mezi třetí vlnou ska a jeho starší podobou?
Starší ska v sobě mělo víc z reggae, a i když bylo třeba u The Specials politické, nebyl v něm slyšet vztek. V pojetí, se kterým jsme přišli, je rovný podíl punku, třetí vlny ska a houpavého reggae, které vytvořily velmi rychlý beat s akcentem na liché době.
Jak velký vliv na vás měly představitelé britského 2 Tone ska, jako byli Madness nebo Selecter?
Ovlivnili nás The Specials, ale 2 Tone nikdy neproniklo do našeho zvuku. To výše zmiňovaný britský soubor The Snufff nás dovedl k tomu, že jsme začali uvažovat odlišně o způsobech vyjádření v hudbě.
Jak silné jsou vaše vazby na americkou punkovou scénu, když jste hráli před Blink 182, Zebrahead, Anti-Flag a Bad Religion?
Většinou vystupujeme s punkovými kapelami a máme zakořeněný punkový étos. S těmito kapelami se setkáváme na koncertech rok co rok a vazby se po letech změnily v přátelství. Se zmiňovanými kapelami jsme hráli po roce 2000, jen s Blink na konci devadesátých let, než se stali populární.
Jak důležitá byla pro vás účast na koncertech ska proti rasismu?
To bylo velmi významné a pořád je. Ve skutečnosti však je mnohem důležitější genderová a náboženská předpojatost. Zatímco koncerty LTJ mají zábavnou atmosféru, v textech se dotýkáme sociálních a ekonomických bariér.
Uvědomujete si, že ska byla skinheadská hudba?
Samozřejmě, ne však rasistických skinů, ale rude boys.
Vaše debutové album se jmenovalo Pezcore. Co vás tak zaujalo tak na sladkých mátových bonbónech PEZ v krabičkách ve tvaru figurek?
PEZ byl něco, co jsme dostávali jako dárky, když jsme vyrůstali. Pamatuju si je z dob, kdy jsem byl dítě. PEZ nás v začátcích kapely přivedl mezi sběratele hraček a desek.
Jaké to bylo přejít od nezávislé firmy Dill k Universalu, pak k Warnerům a nakonec k nezávislým Fat Wreck Chords?
Každá má své plusy a minusy. Fat nám poskytli prostor, kdy můžeme dělat hudbu bez překážek, zatímco velké firmy zkoušejí monitorovat, co píšeme a jak to nahráváme. Je to dvojsečné. Velké firmy poskytují větší rozpočet na marketing a podporu turné, zatímco nezávislé tak velký ne, takže jedni jsou za osmnáct a druzí bez dvou za dvacet. Ale byli jsme spokojení u většiny vydavatelství, která nám pomohla, že jsme tu jako skupina už 25 let.