Článek
Rea nepřekvapil, ale své fanoušky (možná právě proto) potěšil. Koncert se výrazně nelišil od toho z roku 2010, vždyť se celá desetiletí nemění ani Reův přístup. Hraje a zpívá přímočaré písně – jednou blues, jindy rockabilly, občas baladu. Žádná novodobá elektronika, jen rovný rytmus podpořený basou, doprovodnou kytarou a klávesami.
Jednoznačně dominuje kapelníkův hlasový projev a ostrá kytara, na kterou Rea hraje s pomocí skleněného náprstku bottlenecku sóla plná klouzavých tónů.
V pražské O2 Aréně vystoupil britský kytarista, zpěvák a skladatel Chris Rea.
Jeho metody mohou být okoukané, přesto je projev ojedinělý. Koneckonců, kolik by se v Evropě našlo hudebníků podobného ražení, tedy těch spíše z okraje hlavního proudu, kterým se podařilo napsat takové množství hitů, jež se hrají i po desetiletích?
Ačkoliv Čechům nemusí Angličanovo jméno nic říkat, najde se asi málo takových, kdo nikdy nezaslechli jeho Road To Hell. Tuzemská rádia píseň pouštějí velmi často.
Snad je příčinou této ojedinělosti to, že se Rea narodil v anglickém Middlesbrough rodičům italského a irského původu. I jeho texty si drží od anglického rockpopu nebo písničkářů odstup. Jejich leitmotivem je cesta, co se vine „někde mezi ďáblem a biblí, mezi dálnicemi č. 61 a 49“. Rea se často ptá, kam vede, občas se na ní melancholicky ohlédne zpátky, jako například v další známé písni Looking For the Summer, kterou ale beztak uzavře slovy o „spalující touze odletět“. Mezi to vloží pomalé blues a ptá se, „odkud se vzalo“.
Chris Rea při pražském koncertu
I v těch nejjímavějších momentech během koncertu v Praze se ale Rea nemohl dočkat, až to „osolí“ a na kytaru spustí další rytmické, hlasité, řízné sólo. V případě Stony Road nepolevil, ani když mu praskla struna.
Samozřejmě nemohly chybět hity v čele se zmíněnými Road To Hell a Looking For the Summer, doplněné o Josephine, Julia či On the Beach. Ty však kapela zahrála v pomalejším tempu, takže diváci aplaudovali teprve, když Rea začal zpívat a oni konečně písničku poznali.
Zato Road To Hell měla grády, jakkoliv ji člověk zná už nazpaměť. Stejně jako čtverácká výzva k tanci v podobě Let’s Dance, kterou kapela program uzavírala.