Článek
Co pro vás znamená Praha?
Navštívil jsem Kafkovo muzeum a mám velkou radost, že jsem opět tady. Mám docela nabitý program, ale město miluju a těším se na procházky po něm.
Kdy jste poprvé četl Kafkovy knihy?
Bylo mi čtrnáct. Četl jsem jeho Ameriku a byl jsem fascinován nesmírně invenčními tématy. Vnímal jsem, že jsou to vlastně veselé, ale i tajemné příběhy. Uvědomoval jsem si, že jsou to velmi moderní knihy. A byl jsem vděčný, že jeho přítel Max Brod ty knihy zachoval.
Vnímáte skutečnost, že spisovatel pomalu před sto lety zesnulý je vlastně současným autorem?
Jistě. Je to tvůrce, který měl vliv na mnoho dalších. Můžeme ho brát jako předchůdce sci-fi, člověka, který procházel neznámé území. Vnímal lidi s komikou a zanechal nám zprávu o tom, že člověk není osobnost jedné tváře.
Máte rád vlak? Narážím na prostředí vaší knihy Příšerné příběhy z temného tunelu.
Musím se přiznat, že už jsem vlakem dlouho nejel, ale prostředí vlaku je příhodné pro uzavřenou společnost, mezi níž se může cokoliv stát.
A kdy jste byl na moři? To zase souvisí s vaší další knihou.
Moře miluju. Lodě také. A je to s nimi jako s prostředím ve vlaku. Báječné téma pro společnost, ve které se může odehrát cokoli.
V jednom rozhovoru jste řekl, že být spisovatelem není tak úplně normální profese...
Otec psával na stroji a já si pamatuji rytmus toho psaní. Takže to byl spíš obraz situace, kdy jde o člověka, který se zabývá čímsi záhadným. Nemělo to jiný význam.
Opravdu stála u začátku vaší práce obava, co se odehrává ve skříni naproti vaší posteli?
Byl jsem chlapec, proti mé posteli byla skříň a já si představoval, co se v ní asi děje. Bylo to tajemné, plné fantazie. Byl jsem šťastný, že ji mohu zavřít. Snad i proto jsem se věnoval příběhům s tajemstvím, se strašidelným pozadím.