Článek
Narychlo zde svůj nový snímek Horem pádem uvedl Jan Hřebejk a režisér Jan Svěrák, který je dramaturgem sekce Focus, ve středu vystoupil před publikem. "Filmy jsem volil lehkou rukou, nepřemýšlel jsem, jestli něco dostatečně reprezentují. Snažil jsem se vytáhnout ty, které byly důležité a nějak se lišily," nechtěl spekulovat nad svým výběrem. V kolekci se ocitly například Šakalí léta Jana Hřebejka, Pražská pětka Tomáše Vorla či Kytice Jaroslava Brabce. Mluví se tu o českém filmovém zázraku 90. let a o filmové generaci sametové revoluce. "Z východoevropského regionu je to nejúspěšnější kinematografie 90. let," soudí prezident festivalu Rolland Rust.
Rust oceňuje se hlavně to, že Česko se může pochlubit Oscarem za Svěrákova Kolju i dalšími oscarovými nominacemi a že české filmy porážejí doma v návštěvnosti americké hity. "My vidíme náš filmový zázrak jen zvenku, doma jej nevidíme. Jsme ale zemí, která stále dovede točit snímky, které někoho zajímají. Možná jinde dělají příliš umělecké filmy nebo naopak hloupou komerci," řekl Svěrák, který zde několikrát poukázal nejenom na "intelektualismus" filmů, ale i na berlínský festival, který "nikdy nepřijal žádný z jeho filmů".
Festivaly české filmy pomíjejí
Účastníci diskuse věnované českému filmu vedle zmiňovaných úspěchů také váhavě reflektovali, že naše filmy nejsou brány na umělecké festivaly do Benátek, Cannes či právě na Berlinale a neprosazují se v zahraničních distribucích.
"V 60. letech měl náš film velký úspěch v cizině, ale lidé na něj moc nechodili. Dnes je to obráceně," uvedl producent Štefan Uhrík, který je mimo jiné vedoucím sekce nezávislých filmů karlovarského festivalu. Ten si myslí, že čeští filmaři točí hlavně pro domácí diváky. "Největší festivaly mají tunelové myšlení. Jakmile jste pozván, už v tom jejich tunelu můžete být do smrti. Ale je těžké se do něj dostat," dodal.
Pro zdejší publikum v Chotěbuzi mají české filmy skutečně národní příchuť. "O našem filmu lze mluvit zároveň zcela různými způsoby. Můžete vyjmenovat všechny ty ceny a úspěchy. Nebo na druhou stranu můžeme naříkat na to, že stát film nepodporuje a že nás na nějakém festivalu nechtějí. A stává se, že jsme z toho nějak trochu zmatení," uzavřel Michal Bregant, děkan FAMU.
Na besedě se v té zmatenosti ovšem zapomnělo mluvit o tom, jaká si vybírá český film témata a o čem dnes svědčí. Asi to bylo symbolické.