Článek
Zvukoví hledači Tom Rowlands a Ed Simmons jistě s láskou vzpomínají na osmdesátý sedmý rok, kdy se nové taneční trendy z Chicaga a Detroitu objevily v Evropě a ve spojení s koketováním s drogami přinesly malou revoltu nazývanou Druhé léto lásky (s odkazem na hnutí hippies kulminující festivalem ve Woodstocku v roce 1969). Tehdy ještě The Dust Brothers (dnešní název mají od roku 1995) ji radostně přivítali a nasedli na vlnu, která začátkem devadesátých let opanovala ostrovní kluby a opuštěné tovární haly.
Po úspěšné druhé polovině devadesátých let nyní nahráli album čerpající ze všeho, co už taneční scéna ve všech svých variantách řekla. Vědomi si toho, sáhli k arabským motivům, které se albem prolínají tu nápadně, tu spíše v náznacích, a přidali důraz na vokální složku.
Albu chybí nápady
Zvuk, kterého dosáhli, už dávno není progresivní. Jde v podstatě o modifikaci spotřebního popu a je s podivem, že se Rowlands a Simmons k takové směšnosti propůjčili. Vyjma úvodní skladby Galvanize s hostujícím rapperem Q-Tipem totiž desce chybí motiv. Poněkud unavené zvukové rádobyčarování je v oblasti elektronické hudby archaické. Nápady jsou stereotypní, tedy ne nosné, a jak tak kráčejí ke konci, jsou prostší a prostší. Co na tom, že se mezi hosty objevuje zpěvák Tim Burgess ze skupiny The Charlatans, další rapper Anwar Superstar či Kere Okereke z Bloc Party, když přinesli jen kosmetické úpravy.
Mírné vzrušení přinesla pouze Anna-Lynne Williamsová z psychedelicko-folkové skupiny Trespassers William. Její hlas zajímavě drolí náladu písně Told Tight London, ve svém hudebním základu ovšem stejně bezpohlavní, jako zbylé kompozice.
The Chemical Brothers: Push The Button
The Chemical Brothers: Push The Button EMI, 60:18