Chinaski: Většinu písniček jsme vymysleli v šatnách

Michal Malátný (zpěv, kytara), František Táborský (kytara), Tomi Okres (baskytara), Jan Steinsdörfer (klávesy) a Lukáš Pavlík (bicí) jsou spolu jako Chinaski od začátku loňského roku.

Desku natáčeli v Praze, Mikulově, Mnichově a Londýně. Občas využili producentských zkušeností Němce Reinholda Macka (pracoval s Queen či Davidem Bowiem), jindy Brita Sachy Skarbeka (James Blunt, Adele, Miley Cyrus), většinou ale spoléhali na sebe. A na albu je to znát. Má navíc trochu jiný sound, než měla ta minulá.

Malátný: Ano. Ke změně sestavy došlo proto, že z ní vyprchala společná energie. Já ale znovu zatoužil zažít pocit, kdy parta lidí vnímá hudbu společně, má podobný smysl pro humor, je spolu ráda a baví ji to, co dělá. Byl to velký risk.

My to ale s Frantou zkusili a musím říct, že poslední rok a půl, který jsme s novými členy strávili, byl pro mě krásný. Deska je potvrzením toho, že to mělo smysl. Co jsme chtěli, to zažíváme. Navíc mám pocit, že Chinaski nikdy nezněli naživo lépe.

Malátný: První koncert jsme měli 2. února 2018 a potom jsme absolvovali turné v klubech. Už v dubnu jsem v šatně po nějakém vystoupení zaznamenal melodie, které se staly základem nových písniček. První, kterou Lukáš a Tomi společně složili, byla Rozměníš všechno… Pamatuju si, že jsem z ní byl tak nadšený, že jsem chtěl jít rovnou do studia a natočit ji, protože mi přišlo, že by to tak mělo být. Náš vydavatel Laco Vajdička nám ale řekl, ať jsme v klidu, a že natáčet půjdeme, až budeme mít písniček víc. A tak jsme po koncertech v šatnách vymýšleli další.

Malátný: Ano. Skončí koncert, slezeme z pódia, sejdeme se v šatně a hodinu nebo dvě hrajeme písničky od Olympiku, Johnnyho Cashe a dalších, anebo skládáme vlastní. Baví nás to. Většinu písní na nové album jsme vymysleli v šatnách před koncertem nebo po něm.

Když člověk odehraje 1,5hodinové vystoupení a sleze z pódia, je rozjetý. Je v takovém laufu, že není možné jít spát. Může to přepít na baru, může se vyřádit jinak, a my tu společnou radost přetavili do společného skládání a hraní písní.

Pavlík: Přišlo to rychle a přirozeně, takže na to nebyl čas. Měli jsme společný oběd, na němž jsme si povídali o tom, jak kapela měla znít, hrát a fungovat. Tenkrát se naše názory ještě trochu lišily, a já si z té schůzky odnesl různé pocity. Po zvukové zkoušce před následujícím koncertem v Karlových Varech jsem vzal kytaru a začal si na ni hrát motiv, který vzešel z těch pocitů. Dělám to často. Když se u mě nahromadí emoce z čehokoli, obvykle je rozmělním v písničkách nebo hudebních nápadech.

V tu chvíli šel kolem Tomi. Zaposlouchal se a řekl mi, že se mu ten nápad líbí. Já tu melodii ani moc nevnímal, ale on mě přiměl, abychom ji dokončili a udělali z ní písničku. Vzal text, který měl od Tomáše Rorečka, začal ho zpívat a následně jsme vznikající skladbu začali natáčet.

Michal ležel v šatně o patro níž a později nám vyprávěl, že si myslel, že je to nějaká hotová písnička, která zní odněkud z rádia. Po koncertě jsme ji s Tomim v šatně fanouškům, kteří za námi přišli, poprvé zahráli. A Michal si ji hned oblíbil.

Táborský: My se o ty písničky dělili s Michalem. Musím ale říct, že se mi ulevilo. Skladby na předešlou desku jsme s Michalem složili úplně sami a vím, že jsme se pak bavili o tom, že to není dobrý stav. Potřebovali jsme nový impuls a věděli jsme, že nám ho dají noví lidé. Skládání byl jeden z důvodů, proč jsme kapelu obměnili. Noví členové už spoustu písní přinesli, a spoustu ještě přinesou, to jsem si jist.

Pavlík: Jednou jsme se i s našimi rodinami sešli u Michala na chatě. A v jednu ráno si někdo všiml, že hoří kompost…

Malátný: Byla to má chyba. Vysypal jsem popel z grilu a chytil od něho celý kompost.

Pavlík: Byl docela velký, takže oheň vypadal nebezpečně. Začali jsme nosit vodu v kýblech a hasit. Zpočátku se nám to moc nedařilo, ale asi za hodinu jsme požár uhasili. Po té dřině jsme uložili manželky k dětem, flákli jsme na gril ještě nějaké maso s tím, že si ho dáme jako odměnu, a já vzal kytaru a ovlivněn tím požárem jsem začal hrát riff, který se stal základem písničky Já a můj kůň.

Malátný: Potom jsme ji hráli asi půl roku po koncertech v šatně pořád dokola, zkoušeli jsme různé texty, až mi došlo, že když už je ta ve stylu country, text by měl být také takový. A napadl mě slogan s Buffalo Billem.

Malátný: Když jsem začal hrát na kytaru, první styl bylo country. Jednou týdně jsem chodil na hodiny k jednomu pánovi a na nich jsme hráli bluegrass a country. A vím, že Franta má country také rád.

Pavlík: Náš baskytarista Tomi pochází z Košic. Po jednom koncertě tam nás pozval na soustředění do svého Pubu U kohuta, kde rádi zkoušíme a trávíme čas. Bydleli jsme v hotelu Horse Inn, před kterým je bronzová socha koně. Když jsme se v tom hotelu jednou ráno probudili, Michal mi u té sochy řekl, že po večerním koncertě chodil po Košicích a tam mu došel další obsah textu.

Malátný: Když po koncertě nesedíme v šatně, seberu se a jdu se projít po městě. Úplně nejradši mám okamžik, kdy zabloudím. V Košicích se mi to také stalo, a v tu chvíli mi došlo, o čem ten text bude.

Okres: Jen pro upřesnění. Ten kůň před hotelem Horse Inn je menší kopií koně z pražského Václavského náměstí. Vyjadřuje vztah Košic k Praze, protože mému městu byla Praha vždy bližší než jiná československá města. V Košicích dokonce byla část, které se říkalo Malá Praha.

Malátný: Nebyla tak myšlená, i když mi bylo jasné, že ji tak mnozí budou brát. Slova: Zachraňte aspoň kapradí, pro ty, co nás tu nahradí – nosím v hlavě osm let, možná déle. Není to ale můj enviromentální zásek. Je to jen povzdech nad tím, že naše děti a vnoučata budou asi mít svět jiný než my.

Nedávno jsem se dočetl, že do dvaceti let zmizí smrkové lesy. Já přitom strávil velkou část dětství u babičky v Krkonoších a smrkový les s mechem je prostředí, které jsem vždycky miloval a miluju pořád. Jak ale říkám, ta písnička je jen povzdech, protože je mi to líto.

Malátný: V divadle La Fabrika hrajeme s Jitkou představení Kleopatra, které nám takříkajíc na tělo napsal Petr Kolečko. Ona hraje Kleopatru a já její tři zásadní muže. Ta písnička je součást představení, je to duet Marka Antonia s Kleopatrou.

Kluci z kapely na představení byli a píseň se jim líbila. Řekli mi, abych ji dodělal, protože pro potřeby inscenace má asi jen minutu. Dopsal jsem sloky, a nakonec jsme se rozhodli ji nahrát. Jitka řekla, že zpívat na našem albu pro ni bude velká čest, a ve studiu svůj part vystřihla neuvěřitelně skvěle.

Okres: Spolupracuju s ním v rámci několika projektů již řadu let. Hledal jsem jednou jeden starý text, který mi před lety napsal. Nepamatoval jsem si, jak se jmenuje, a když jsem mu odrecitoval dva verše, které jsem si uchoval v hlavě, neidentifikoval ho ani on. Poslal mi tedy své texty z let 2004 a 2005, které byly volné. Bylo jich asi třicet. Ten, který jsem hledal, mezi nimi nebyl, ale byly tam Schody. Podíval jsem se na ně a za tři minuty jsem k tomu textu složil hudební základ.

Potom jsme hráli na jednom zámku na Moravě. Sešli jsme se tam dříve a já Michalovi řekl, že mám nápad, který nejsem schopen dostat hlavy. Zahrál jsem mu ho i s textem, jemu se to líbilo, hráli jsme to pak v šatně pořád dokola a on se rozhodl text přebásnit do češtiny.

Druhý Krauszův text na našem albu je k duetu s IMT Smile nazvaném Osud. Vyšel na desce IMT Smile, ale domluvili jsme se, že ho vydáme i na naší.

Malátný: Příští rok na podzim to bude pětadvacet let, co vystupujeme pod názvem Chinaski. Řekli jsme si, že velké turné spojíme s tím výročím. V posledních měsících jsme byli velmi aktivní a hodně jsme hráli. Teď chceme nechat lidi od sebe trochu odpočinout, v první polovině příštího roku budeme hrát hlavně na Slovensku a na podzim vyjdeme na velké turné. Vyjde i kniha, kterou se mnou už rok připravuje fotograf Tomáš Beran. A kromě toho mi bude příští rok padesát, tak se všechna ta výročí spojí.

Může se vám hodit na Zboží.cz: