Článek
Jaká vlastně byla cesta Chinaski k novému albu Není na co čekat poté, kdy v roce 2008 tragicky zahynul bubeník Pavel Grohman?
Malátný: Měli jsme s Pavlem připraven projekt pracovně nazvaný Made In Czechoslovakia. Na Slovensko jezdíme hrát už patnáct let, známe se s moha tamními muzikanty a lidmi z branže, a tak jsme chtěli nahrát československou desku. Mělo to být album Chinaski, ale v každé skladbě měl být nějaký slovenský host. Buď by zpíval, hrál, nebo by skladbu složil či napsal text.
Po té tragédii z toho ale sešlo. My nejdřív řešili, jestli vůbec budeme hrát dál, a pokud ano, jak to bude vypadat. Když jsme se dohodli, že budeme pokračovat, řekli jsme si, že je pro nás důležité nahrát standardní album. Navíc v té době vyjela v televizi Česko-Slovenská SuperStar a nám přišlo nepatřičné myslet na československou desku. Před rokem a tři čtvrtě jsme se poprvé sešli a všichni z kapely přinesli nápady.
Tehdy jsme začali pracovat na desce Není na co čekat.
Kolik nápadů se vám sešlo?
Malátný: Písniček bylo více než třicet. Z těch jsme vybírali, řešili, mazali, nahrávali a kvůli nim se i hádali. Na desce je nakonec třináct skladeb.
Projekt československého alba je odložen?
Malátný: Je odložen ad acta. Jediné, co z něho zůstalo, je společná písnička s No Name Ná ná ná a duet se Zuzanou Smatanovou Takmer svätý, který je na nové desce. Chtěli jsme na album ženský hlas a tímhle jsme si to splnili. Zbylé písničky z československého projektu jsme odložili. Třeba se k nim někdy vrátíme, ačkoli osobně s něčím takovým nemám dobrou zkušenost.
Jak to?
Malátný: K písním, které spadnou do šuplíku, není podle mě dobré se vracet. Měly by se nechat spát.
Dopadnou tak i písničky, které zbyly z nového alba?
Škoch: Asi ano. Jak říkal Michal, málokdy jsme se k takovým vraceli. Když se to stalo, tak byla v pořádku buď hudba, anebo text – to druhé bylo třeba dodělat.
Takhle to bylo například s písničkou Něco tu nehrálo. Měli jsme ji připravenou na desku Music Bar. Text ale nebyl dokončen, a tak se nahrála až na album 07, kdy Pavel Grohman text dopsal. Je to ovšem jeden z mála případů, kdy jsme se k šuplíkovce vrátili.
Na nové desce je písnička 7 hříchů, u níž je jako spoluautor textu uveden právě Pavel Grohman. V jakém stavu ten text byl?
Malátný: Byla hotová sloka a refrén. Dokončení bylo na mně a musím říct, že se mi to vůbec nedělalo dobře. Ze sloky a refrénu mi vycházely tři různé výklady, o čem to vlastně je. V kapele jsme se také nemohli shodnout. Psal jsem pořád nové a nové verze, ale nebylo to ono. Nakonec jsme to jedné dlouhé noci dokončili s Milanem Cimfem, naším producentem a zvukařem studia Sono, kde jsme desku točili. Přesto platí, že z toho textu nemám dobrý pocit. Řekl bych dokonce, že se mi nepovedl. Už nikdy bych nechtěl po někom dopisovat text.
Proč jste vlastně tu skladbu nahrávali?
Malátný: Protože nám od začátku přišla dobrá hudba. Měli jsme k dispozici muziku a kus textu. Franta Táborský na té skladbě začal s Pavlem pracovat už před pár lety. Měli jsme současně pocit, že je to jasný singl, že to jsou typičtí Chinaski a má to v sobě ohromnou lehkost.
Řekl jsi „typičtí Chinaski“. Jak moc bylo důležité, aby nová deska tomuto označení odpovídala?
Kužvart: Snažíme se vždycky napsat dobrou písničku s dobrým textem. To jsou podle mě „typičtí Chinaski“.
Malátný: Nesnažíme se ovšem za každou cenu držet toho, aby to byli Chinaski. Děláme různé věci, bereme si inspiraci z různých žánrů. Když to ale zahrajeme, jsou to Chinaski. Na nové desce je swingovka, písnička s rapováním, punk, ale pořád to zní jako Chinaski.
Škoch: Na každé naší desce je široké spektrum stylů. Přestože základem jsou pořád písničky na tři akordy, snažíme se každé album udělat produkčně co nejzajímavější. O to nám šlo i při nahrávání téhle desky.
Vždycky jsme dělali a dělat budeme jednoduché přímočaré písničky. Na téhle desce je ale například Sen 1996, který jsme se zvukově snažili udělat snový, trochu depresivní až psycho. Na písničce Digitálně jsme zase spolupracovali s finským hiphopovým producentem, který nám k ní poslal tracky a my dodělali refrény. Snažíme se o pestrost a přitom chceme udržet jednoduchou formu.
Nedávno jsme dokončili přípravu zpěvníku, ve kterém bude asi sto našich písní. Uvědomil jsem si při tom, že když má člověk k dispozici písničku na tři čtyři akordy, jednoduše vezme kytaru a zahraje si ji doma nebo u táboráku. Když je ale písnička složitá, zahraje si ji mnohem méně lidí a také je těžké napsat ji do zpěvníku. Přitom složit dobrou písničku na tři akordy je velmi těžké.
T-Music Tour odstartujete v Pardubicích. Kolik písniček z nové desky při něm představíte?
Malátný: Bude jich asi osm. Koncert bude trvat dvě hodiny, takže zahrajeme ještě asi dvacet starších skladeb. Neříkám, že budeme hrát samé singly, ale spoustu jich lidé uslyší.
Kužvart: Budeme hrát na pódiu, které pro nás navrhl britský koncertní producent Simon Sidi. Dva dny před začátkem turné budeme mít veřejnou generálku v Pardubicích. Projekce na koncerty jsme točili u Michala Malátného doma. Rozpohybovali jsme v nich loutky, které jsou v bookletu nové desky. Do toho budou samozřejmě na projekcích prostřihy z toho, co se děje na scéně.
Bude to nejdražší turné v historii naší kapely. Už na začátku jsme si ale řekli, že z něho nebudeme mít ani korunu a všechno dáme do toho, aby to byl opravdu zážitek. Pro diváky i pro nás.
