Článek
„V Praze jsme s rodiči a sestrou Kate žili v letech 1957 až 1960, kdy otce přeložili do Káhiry. Vzpomínám si na to město v oparu dětského pohledu, bylo mi sedm, když jsme přijeli. Všechno bylo ponuré, smutné, i když pro mě mělo vše kouzlo poznávaného,“ řekl Právu v rozhovoru o dojmech z té doby Charles, syn Petera Harolda Laurence (1923–2007), v té době prvního tajemníka a poté obchodního konzula britského velvyslanectví.
„Jiřího Muchu vnímám ve dvou periodách,“ odpověděl na otázku, jak dnes vidí syna malíře Alfonse, vojáka naší zahraniční armády v době 2. světové války.
Mucha tehdy pracoval v BBC a pak jako válečný reportér mimo jiné vstoupil s vojsky spojenců do osvobozené Paříže. V 50. letech byl vězněn, byl spisovatel a novinář a jeho večírky v domě na Hradčanském náměstí v Praze byly spojovány se sexuální nevázaností. „Obdivoval jsem ho, měl jsem ho dokonce za svůj vzor. Tenhle muž, který vyprávěl kouzelné historky, kdykoli přišel do společnosti, měl obrovské charisma. Teprve v době, kdy jsem se vydal na cestu do minulosti a otec mi prozradil, že ho Mucha otevřeně požádal, zda by mohl mít sex s mou tehdy patnáctiletou sestrou Kate, jsem na něj změnil názor. Uvědomil jsem si, že ho touha získat každou ženu, která se ocitla v jeho blízkosti, zbavila mravní integrity.“
Byl dvojitým agentem?
„Nejdřív to měl být novinový článek, postupem času, zvláště po návštěvě archivů StB, se z tématu stala kniha s příběhem Jiřího Muchy,“ řekl Laurence Právu o své cestě do dětství. „Samozřejmě se mě nemile dotklo, když jsem zjistil, že měl milenecký poměr s mou matkou, která se sestrou a s ním jezdívala na jeho chatu. Matka, která stále žije, mi to nepopřela. Vzpomínám si na její slova: Zlomilo by mi srdce, kdyby se ukázalo, že si Jiří se mnou začal, protože mu to nařídili. Ocitl jsem se tak v prostředí tajných služeb, ovlivněných lidmi, kteří pracovali pro obě strany studené války, případně prozrazovali sovětské straně naše agenty,“ pokračoval.
Studiem archívů zjistil, že na konci svého věznění v letech 1951 až 1955 se Jiří Mucha (1915–1991) rozhodl pro práci pro StB jako „společenský agent“ Anty. I z rodinné fotografie, kterou tehdy sám malý Laurence pořídil a na níž je Mucha v důvěrném postoji k jeho matce, si uvědomil jejich blízký vztah. Když diplomat zjistil, že mu „přítel“ Mucha chodí se ženou, nahlásil celou věc nadřízeným, kteří ho raději přeložili na misi do Káhiry.
Došlo k prozrazení. „Pitomci, chtěli jste, abych zkompromitoval anglického diplomata, a teď jsem zkompromitovaný sám,“ říká v knize Mucha o akci jménem Petr. Laurence v archívu rovněž narazil na další záznam důstojníka StB: „Ještě jsem si neudělal konečný názor na to, zda je (Mucha) britský agent. Kontrola zatím nebyla provedena, abychom si byli jisti, že tento spolupracovník není dvojitým agentem.“ Zároveň konstatuje, že bylo mnoho svazků Muchovy složky skartováno.
Otec Laurence synovi svou práci pro MI6, britskou tajnou službu, popřel, ale s úsměvem dodal, že s jejími důstojníky často pracovali. A jmenoval muže, který byl v Praze tou prací pověřen. Zároveň ho požádal, aby to nikde neříkal, aby nevypadal jako nediskrétní osoba.
Laurence se původně vydal na cestu za objasněním smrti sestry Kate, která trpěla anorexií a v mládí zemřela. Nakonec se dostal do „třináctých“ komnat matky, otce i Jiřího Muchy. Zůstává otázkou, jaké informace jsou ukryty ještě v dalších „místnostech“ jejich životů.