Článek
Odborná porota do finále dvacátého ročníku poslala z téměř padesátky přihlášených čtyři umělce a jedno tvůrčí duo. Jejich práce je možné vidět do 10. ledna v pražském Centru současného umění DOX. Vítěz bude vyhlášen 12. listopadu.
Některé návrhy jsou odvážné a přímočaré, jiné komplikovanější a je třeba větší spolupráce diváka, aby rozpoznal detaily a souvislosti. Všechny však spojuje konceptuální přístup.
Alena Kotzmannová na terasu budovy umístila 14 metrů dlouhý zrezivělý trup nákladní lodi. Na ni posadila zahradní domeček, v jehož útrobách visí zarámované pohlednice ze zahraničí.
„Tématem je otázka možnosti uskutečnění snu a tužeb. Loď je metaforou života a zároveň civilizačním fenoménem. Odkazuje k moři, k dálkám, k nenaplněné touze, která tam, kde chybí, musí být zastoupena jiným modelem. A u nás je to typické chatařství – chata reprezentuje lidské snažení, kutilství a jakýsi uskutečněný sen,“ řekla Právu umělkyně.
Jak složit panelák
Na první pohled ordinérní sklad kulis v sobě skrývá propracovanou instalaci Tomáše Džadoně. Jmenuje se Ztratil jsem návod… a představuje surovou maketu rozloženého panelového bytu jeho rodičů v reálné proporci. Na druhém konci rozlehlého prostoru je promítáno video s proudící řekou. Když vydržíte, po chvíli zjistíte, že je na ní něco divného. Teče totiž v jednom korytu oběma směry.
„Celé je to o nějaké nemožnosti. Obousměrná řeka možná není, ale sestavit ten byt bez návodu je už na vás. Proto je tu ten volný prostor, otevřený vaší kreativitě. A je na vás, jestli ten byt složíte nebo ne,“ vysvětlil Džadoň. Dvojice Jiří Franta a David Böhm řadu let vytváří nástěnné malby. Jejich soutěžní koncept jde o kus dál. Stojí sice na malbě, kolem ní je ale bílá stěna. Až s použitím speciální baterky se poodkryje druhá, dosud neviditelná část, s větami a kresbami.
Petra Herotová pracuje s kresbou, videem a texty, jejichž prostřednictvím hledá významy osobní identity, řeší rodinná témata a všední život.
Do finále se probojovala s instalací, která vznikla při pátrání po identitě osoby stejného jména.
Letošní i loňský finalista Jiří Skála holduje experimentům a podrývání autority tradičního umění a diktátu galerijního prostoru. Ve své práci kombinuje texty a videa, přičemž silná fascinace jazyka jako svébytného komunikačního kódu je nepřehlédnutelná. „Texty společně souvisejí. První je z budoucnosti, o archeologovi v New Yorku, další jsou o významu fotografie a definitivním odmítnutí malby, čtvrtý znázorňuje chybu ve čtení,“ uvedl autor.
Odměnou pro vítěze je studijní pobyt v New Yorku a finanční odměna. CJCH je udělována od roku 1990, kdy její vznik iniciovali Václav Havel, Teodor Pištěk a Jiří Kolář.