Viktor Tauš: Čeští herci jsou skutečně na světové úrovni

Vloni jsme s Rosťou Novákem, Štěpánem Kubištou a Martinem Doubou měli ještě to štěstí, že jsme od Akademie dostali Českého lva za mimořádný počin v oblasti audiovize za Film Naživo. Právě z něj vychází “Divadlo ve filmu: Amerikánka”, která je nominována letos.

Ve Filmu Naživo jsme se zabývali rozvíjením formátů živých kulturních přenosů. V trilogii Divadlo ve filmu se nyní s Davidem Jařabem a Janem Mikuláškem zabýváme inovací formátu divadelního záznamu. Pokud se nemýlím, tak je to vůbec poprvé, co je v kategorii Nejlepší televizní film nebo minisérie tento žánr nominován.

Už samotná nominace je tedy ohromná radost. Myslím si, že je to žánr, kterému se nedostává tolik lásky, kolik si zaslouží. Bereme diváka přímo mezi herce, zprostředkováváme mu divadlo skrze kinematografii, v silné emoci, což se dnes obecně standardizovaným divadelním záznamům nedaří.

Nejlepším filmem roku je pro mne 13 minut Víta Klusáka. Také střih toho filmu vnímám jako letos mezi ostatními filmy jako nejlepší. Je mi tedy líto, že se nedostal mezi nominované filmy.

I herecké kategorie jsou letos nesmírně silné. Bylo pro mě nesmírně těžké se rozhodovat mezi paní Pavlou Gajdošíkovou a Marthou Issovou. Podobné i v mužské herecké kategorii. Je tady velkolepý výkon Václava Neužila, jenže zrovna tak Honza Hájek v Boženě, Martin Pechlát (v obou svých filmech) byli skvělí. Čeští herci jsou skutečně na světové úrovni.

Samozřejmě, že vím, jsme ve velmi blízkém vztahu. Mojí prací ale není rozkrývat skutečný život, který inspiroval umělecké dílo, takže se vám velmi omlouvám, ale nic bližšího vám k ní neřeknu.

Ano, jsem připravený. Začneme natáčet 25. února. Ve Středočeském kraji poblíž železniční zastávky Loucká. Amerikánku se učím vyprávět 22 let.

Dospívám skrze konfrontování se s jejím příběhem a inspiruji se její povahou. Vzdor všemu, čeho se na té dívce dopustí druzí, a vzdor všemu, co si způsobuje ona sama, v sobě stále znovu nachází sílu stavět se na vlastní nohy a zachovávat si ryzí charakter. Je to pro mě skutečná hrdinka.

Bez Terezy a Elišky si ten film nedokážu představit... Jejich filmové postavy jsme s Davidem Jařabem dopsali teprve před několika dny.

Hlavní postavu ve filmu – na rozdíl od divadla – ony ani hrát nemohou. Tou je devítiletá dívenka. Eliška a Tereza tak budou hrát samy sebe, ženy, které jednou budou vyprávět její příběh. Pro malou Amerikánku jsou to takové sudičky, které ji provází životem. Budou jejími dobrými anděly.

Ne, představitelka hlavní role v dětském domově nevyrůstá. Ovšem dvě třetiny hlavních i vedlejších dětských postav v dětských domovech žijí. Obsazovali jsme je s pomocí organizace Dobré víly dětem, které jsou spojeny s divadelní Amerikánkou a také Filmy Naživo, na kterých děti z dětských domovů spolupracovaly.

Pro film jsme se dále spojili s Nadací Veroniky Kašákové, se kterou připravujeme koncept, který lidem umožní děti podpořit, a především se jimi inspirovat. Amerikánky a Amerikánci, jak jim říkáme, jsou pro nás totiž především tím, inspirací k vůli a touze převzít za své životy odpovědnost a postavit se na vlastní nohy.

To je složité téma k dlouhé diskusi s někým povolanějším. V dětech, které jsem poznal, vidím především tu zmíněnou inspiraci. A stejně tak v jejich vychovatelích. Podívejte se jen na na dobu covidu, jak obtížné to bylo pro rodiny, které mají jedno, dvě děti: všechny ty karantény, on-line výuky.

No a v domově má každý z vychovatelů na starosti osm dětí různého věku. Běžně se tedy s dětmi připravovali na zkoušky na několika různých školách. Jako individuální lidé jsou to pro mne hrdinové, kteří dělají můj život lepší, neb se k nim vztahuji a aplikuji jejich životní energii na vlastní život.

Mám ještě napsanou minisérii, která ten příběh vypráví úplně jinak než divadlo nebo vznikající film. Za ty roky, které se zabývám Amerikánky povahou, se ke mně vrací několik otázek, které mě provokují a mohou se stát základem samostatných, svébytných příběhů. V tuhle chvíli žiju celovečerním filmem, který ještě představuje dva roky soustředěné práce. Co bude po něm… Uvidíme.

Jistě! Budeme hrát v červenci. Na podzim budeme hrát naposledy na pražských Jatkách 78, a v březnu 2023 připravujeme derniéru v hale O2 Universum.

Samozřejmě, že mám své sny. Ale tento rok žiju pouze s Amerikánkou. Tím, co bude po ní, se budu zabývat teprve, až ten čas přijde.