Článek
Letos jsou na České lvy nominované hned dva vaše filmy: vedle Atlasu ptáků Poslední den patriarchátu. Jak vidíte své šance?
Nevím, ani o tom nepřemýšlím. Mívám radost i z nominací. To byl i případ snímku Všechno bude, který ve výsledku posbíral spoustu cen. Nečekal jsem je, nestresoval jsem se. S oběma svými filmy nominovanými letos jsem proto zvolil stejný, osvědčený postup.
Atlas ptáků aneb může mít stárnoucí Donutil vše pod kontrolou?
Doufám taky, že si Atlasu ptáků lidé ještě víc všimnou. Šel do kin v nešťastném období, na podzim, kdy se snažila diváky oslovit řada filmařů. Přetlačovali jsme se o pozornost. Doufám, že v on-line distribuci, kam snímek zamířil, si na něj lidi najdou čas.
To jsme u statistik, ovšem pojďme do přírody. Jak často pozorujete jen tak ptáky?
Nedělám to úplně často, není to úplně moje oblíbená zábava. Ptáky mám ovšem rád...
Jak vůbec vznikl název snímku Atlas ptáků?
To má několik rovin. Ta první: ptáci sice nehrají úplně největší roli ve filmu, ale důležití v něm jsou. Objevují se tam jako motivy. Mám-li být konkrétní, tak hlavní postava Iva, kterou hraje Mirek Donutil, si své milenky pojmenovává právě názvy ptáků, ukládá si je do telefonu pod krycími názvy. Druhá věc je ta, že v našem filmu ptáci mluví, komentují dění, jež vidí.
Delegace představila divákům Atlas ptáků také na loňském MFF KV, a to v Domě ČT. Olmo Omerzu je na snímku zcela vlevo.
Atlas ptáků jako název mi proto přišel přirozený. Má v sobě energii filmu, zcela mi vyhovuje. Osobně nemám rád, když se už z názvu jako divák dozvíte, o čem bude. Nemám rád návodné názvy filmů.
Před deseti lety jste na Cenách filmové kritiky získal cenu Objev roku, za film Příliš mladá noc. Když se ohlédnete zpět. Jaké byly?
Nedávno jsem si na to taky vzpomněl. Snímek byl tehdy uveden na Berlinale, festival je v únoru. Po něm, asi před těmi deseti lety, jsem se rozhodl zůstat v Česku, točit tady další své filmy.
Litujeme spíš zvířata než lidi, říká Olmo Omerzu, režisér Rodinného filmu
Většinou na nich ale spolupracuji v koprodukcích, v nichž nechybí ani ta slovinská. Právě odtud jsem přišel do Prahy studovat FAMU.
Berou vás doma, ve Slovinsku, vaši krajani jako slovinského filmaře?
Tady se nejčastěji píše, že jsem český režisér slovinského původu, což je asi vystihující. Já jsem ani zatím nenatočil žádný film ve své mateřštině. Všechny mé filmy jsou v češtině...
Režisér Olmo Omerzu byl za film Všechno bude oceněný i na filmovém festivalu v Karlových Varech.
Kdybych tak měl říct, jaký je můj pracovní jazyk, je to čeština. Ve Slovinsku se ale všechny mé snímky promítaly. Jsou tam běžně v distribuci. To se týká i Atlasu ptáků. Za pár týdnů budeme mít premiéru na Slovensku, pak ve Slovinsku.
Zase jsem u vaší domoviny. Našla jsem, že jste tam byl součástí komiksové scény. Co naše Rychlé šípy, četl jste je?
(Smích) Ne úplně celé, ale hodně jsem o nich slyšel. Párkrát jsem je měl i v rukách. Znám tedy tu auru kolem nich...
Olmo Omerzu s Českým lvem. Získal jej za film Všechno bude.
Má láska ke komiksům začala už v dětství, kdy jsem četl italský komiks Alan Ford, který byl v oblasti bývalých jugoslávských států populárnější než v Itálii. Šlo o žánrovku, takovou parodii na všechny ty James Bondy a jiné hrdiny...
Nechci si stěžovat, že se svět mění, říká režisér Olmo Omerzu
Má v sobě ironický humor, hltal jsem každý další díl, co vycházel. Odtud jsem se dostal k mainstreamovým komiksům, jak je asi každý zná. A když jsem dospěl, nevěděl jsem, po čem dalším sáhnout. Přešel jsem proto přirozeně ke knížkám, což rodiče potěšilo. Ale komiksům jsem se věnoval dál, v práci pro magazín Stripburger, kde jsem objevil bohatou alternativní komiksovou scénu. Zaměřili jsme se hodně na jejich výtvarnou stránku. Různě jsme experimentovali.
A jsme zase u kinematografie. Prozradíte mi, co chystáte v tomhle oboru?
Další celovečerní film má název Nevděčné bytosti. Máme napsaný scénář a jsme ve fázi financováni projektu.