Od vegetariánství k uvolněnosti. Kotrmelce a mezníky Českých lvů

Jejich duchovním otcem a dvacet let i producentem byl Petr Vachler. Po něm se vyhlašovatelem a organizátorem stala Česká filmová a televizní akademie (ČFTA).

Ta narostla od několika zakládajících členů v roce 1995 k téměř dvěma stovkám producentů, režisérů, scenáristů, herců a dalších profesionálů. Ti o držitelích cen rozhodují.

Členy akademie se mohou stát laureáti nebo nominovaní na Českého lva, Oscara, Evropskou filmovou cenu či některou ze zahraničních národních filmových cen. A také ten, koho navrhne a schválí většinou svých hlasů prezidium ČFTA. Akademici se pak mohou (ale nemusí) zúčastnit dvoukolového hlasování.

Z prvního kola vzejdou nominace v devatenácti statutárních filmových a televizních kategoriích a mezi nimi se hlasuje o vítězi každé z nich.

Protože výsledky vycházejí z prostého součtu přidělených bodů bez toho, aby se o hodnocených dílech vedla diskuse, jako je tomu v porotách festivalů, nemá smysl spekulovat o tom, kdo měl či neměl tu či onu cenu získat. Ostatně někteří členové své původní favority ve druhém kole ani nenajdou.

V něm většinou hlasuje víc členů než v prvním, protože někteří se dívají pouze na ty filmy, které mají alespoň některou z nominací. Jednak předpokládají, že film, jenž se do nominací nedostane, za vidění nestojí (což zdaleka nemusí být pravda), a také filmů je mnoho.

Zatímco v prvním roce vybírali ze čtrnácti snímků, letos jich bylo v prvním kole osmdesát šest včetně televizních děl. Do závěrečného klání postoupilo šestadvacet titulů.

Z toho, že o vítězích rozhoduje součet hlasů, plynou i extrémní situace, z nichž legendární je případ filmu režisérky Andrey Sedláčkové Fair Play, který měl v roce 2014 patnáct nominací a neproměnil ani jedinou. Naopak Masaryk Julia Ševčíka dostal v roce 2016 z patnácti nominací dvanáct Českých lvů.

Měnily se i kategorie, v průběhu let přibyly dokumenty a televizní díla, animované a krátké filmy.

Naopak zmizela anticena filmových kritiků a teoretiků Plyšový lev a krátce poté vznikly i samostatné Ceny české filmové kritiky, které se udělují o měsíc dřív než Čeští lvi.

Na pódiu pražské Lucerny a poté Rudolfina se vystřídalo nejen množství filmařů, ale i moderátorů. Dnes už si asi málokdo vzpomene, že večery provázeli Roman Holý, Viktor Preiss, Martin Dejdar, Bolek Polívka, Ondřej Havelka, Halina Pawlovská, Lucie Bílá a další.

Ale poté, co v roce 2000 vyšli na pódium Jaroslav Dušek a Martin Zbrožek se svou legendární kombinací záměrné trapnosti, dadaismu a nachytávek oceňovaných, se právě moderátoři dostali do centra pozornosti.

Dvojice své vystoupení ještě rok poté zopakovala, ale už to ztratilo prvotní šok a Dušek si byl dobře vědom toho, že není kam pokračovat.

Nicméně z oslavy české filmové tvorby se stalo moderátorské peklo, protože nejen diváci, ale i média pravidelně hodnotila, nakolik byl večer zábavný zejména pro televizní diváky.

V dusném ovzduší Lucerny se přitom napětí dalo od první chvíle krájet, postupně v sále sedělo logicky víc zklamaných než šťastných.

Čím dál víc se také spíše než výsledky přetřásaly pověstné Vachlerovy vegetariánské rauty, kdy pochmurnými prostorami Lucerny procházeli hosté a zapíjeli teplým vínem mrkvové karbanátky.

Ti prozíravější odcházeli záhy po skončení televizního přenosu do předem zamluvených salonků na kus poctivého masa. Ze slavnostního večera se pohříchu stala vysmívaná estráda, což byl i jeden, nikoli však jediný z důvodů výměny organizátora.

S elegantnějším Rudolfinem a s tím, jak ocenění tvůrci stále více zjišťovali, že Český lev jim nepřinese o mnoho víc než radost jednoho večera (není to Oscar, který zajistí hlavní role a tučnější honoráře), a získali vůči němu větší nadhled, začal večer získávat sympatičtější podobu.

Horkou chvilku zažila snad už jen moderátorka Lucie Výborná, když v roce 2015 na scénu přišel falešný Jim Carrey, což se ukázalo jako jedna z prvních mystifikací Kamila Kazmy Bartoška.

Letos se jako moderátor vrací po jedenácti letech Marek Eben a určitě se nemá čeho bát.