Milena Steinmasslová: Pro starší herce je míň rolí, ale kvalitnějších

Vaše role je docela kontroverzní, je to velmi rázná postava, s níž ne každý může cítit stejně. Jaká byla pro vás?

Já jí rozumím, nemám problém s její motivací. Vím, že některé prostředky, které volí, nejsou šťastné, a to ani pro ni. Ale tomu, proč co dělá, rozumím a nemám s tím sebemenší problém. Ta nabídka mi naprosto vyhovovala.

Jak jste s režisérem Tomášem Mašínem spolupracovali na vytváření postavy?

Povídali jsme si. I o afázii. Mluvili jsme o tom před každým obrazem, a nejen s režisérem, ale se všemi, kdo v konkrétním obraze hráli. Bylo to úsporné, ne moc řečí, ale všichni se snažili vyjádřit co nejpřesněji svoje představy, a až to Tomáš sjednotil, teprve se točilo.

Film hodně stojí na scénáři Alice Nellis, byla za něj i oceněna. Mluvili jste o tom i s ní?

S Alicí jsme se nesetkali, protože ona v té době pracovala na jiném, vlastním scénáři, který režírovala. Na tento scénář udělala jakýsi konkurz, oslovila několik režisérů, oni jí poslali svoji koncepci, a ona si podle toho vybrala Tomáše Mašína.

Ve filmu se sešly tři velmi silné ženské postavy. Jak se vám spolupracovalo s dalšími herečkami?

Myslím, že Tomášovi se podařilo propojit naše energie tak, že jsme jedna druhou obohacovaly.

Pro mě byla Jana Plodková, kterou znám, velmi si jí vážím a je ve srovnání se mnou, která jsem měla před kamerou velmi dlouhou pauzu, velmi pevným bodem.

Loni jste dostala nejen vy, ale i další herečky starší generace, výborné role. Máte nějaké vysvětlení pro to, že se to tak sešlo?

Myslím, že vznikly scénáře, jejichž příběh potřeboval, aby tam byla i jiná generace než mladá a střední. Řekla si o to tedy sama témata.

Z divadla vím, že se mění počet rolí pro tu nebo onu věkovou skupinu. A vím, že čím jsou herci starší, tím je pro ně míň rolí, ale jsou kvalitnější.