Bára Chalupová: Můj heterosexuální vztah stejnopohlavní sňatky nerozvrátí

Na jaře roku 2018 mě na ulici oslovili dobrovolníci iniciativy Jsme fér, zdali nepodepíšu petici za uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry. Byla jsem zaskočená a zeptala se jich, jestli je mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím nějaký rozdíl. Tak jako většina lidí, kterých se to netýká, jsem netušila že „registrace” vůbec nic neznamená. Tento moment byl tím mým prvotním impulzem, musím se ale přiznat, že jsem i váhala. Mnoho přátel a kolegů se mě opatrně ptalo, zdali točit film o homosexuálech v roce 2018 není trochu… passé.

Všechny tyto se obavy po prvních dnech rozplynuly, protože jsme nakonec po tři roky přihlíželi nesmírně vypjaté debatě.

To, že manželství můžeme vnímat jako instituci, která spojuje hned několik rovin a která může být konzervativní hodnotou, stejně jako je prostředkem emancipace. Věděla jsem, že budeme natáčet v lobbingu v poslaneckých klubech, na školení dobrovolníků, na pravidelném setkávání iniciativ...

To vše mě zajímalo nejen z hlediska natáčení, ale především z osobního – občanského. Nikdy jsem nebyla v „zákulisí” lidskoprávní iniciativy. Často jsem si kladla otázku, zdali bych měla tolik trpělivosti a síly, kdybych takto prosazovala nějaké svoje zájmy.

Ano, v jednu chvíli jsem skutečně měla pocit, že zákon projde. Při natáčení sběru podpisů či na veřejných akcích jsem vnímala, že je této novele veřejnost z většiny nakloněná a že naši zvolení představitelé tuto náladu zaregistrují.

Návrh zákona se ovšem „zasekl” již v prvním čtení, bude to teď tuším tisíc dnů od předložení. To, že hlasování neproběhlo, nedopadlo pro ani proti, mi připadá nepřijatelné. A pochopitelně změnilo zamýšlenou podobu celého filmu.

Ano, místo mapování přijímání, odmítání této významné společenské změny film zaznamenal absurdní, nikam nevedoucí debaty ve Sněmovně. Což ale samozřejmě velmi přesně reflektuje současnou českou politiku. Zároveň tím, že metoda natáčení byla přísně observační – do situací jsem režijně nezasahovala – jsou scény autentické. Ve střižně jsme pak materiál několik měsíců pečlivě řadili a v montáži vytvářeli překvapivé asociace. Právě tyto prvky, společně s originální hudbou a grafikou, dodávají filmu tragikomické vyznění.

Stoupenci zákona chtějí, aby měly stejnopohlavní páry stejná práva. Chtějí si vzít stejné jméno, chtějí mít právo na vdovský a vdovecký důchod, na společné osvojení dítěte, těch rozdílů je snad přes stovku.

Odpůrci nejčastěji mluví o rozvratu takzvané tradiční rodiny. Bohužel mezi opozicí byly slyšet i hlasy označující homosexualitu za nemoc, přirovnávající gaye a lesby k pedofilům a zoofilům, což nemá s tématem manželství nic společného.

Určitě jsem od doby, kdy jsem tuto problematiku vlastně ignorovala, prošla vývojem. Dnes můžu v klidu říct, že mě osobně a můj heterosexuální vztah by stejnopohlavní svazky skutečně nijak neohrožovaly. Pokud tu něco fakticky ničí rodiny, tak je to především vysoká míra rozvodovosti. A jestli se přijetím zákona zařadíme mezi dalších třicet zemí, kde se manželství zrovnoprávnila, tak myslím, že bude jedině dobře.

Protože náš film není zdaleka hotový, snažím se svůj čas věnovat spíše jeho finalizaci. Ale jsem pochopitelně zvědavá, jak si vedeme, takže to obden kontroluji. Kampaň poběží do konce března. A protože jsme již během prvního týdne vybrali přes 87 procent částky, tak věřím, že se nám půlmiliónového cíle podaří dosáhnout.

Primárně jde o zafinancování obrazové a zvukové postprodukce. Dále pak o veškerou grafiku, o výrobu promítací kopie a o marketingovou kampaň, která nám pomůže dostat film mezi lidi.

Pokud bychom vybrali nad tuto cílovou částku, finance použijeme na autorskou hudbu a pro rozsáhlejší distribuci na východ od nás. Například na Slovensko, do Polska či Ruska, do zemí, kde diskuse o stejnopohlavním manželství téměř ani nezačala.

Poslední termín, o kterém jsme uvažovali, byl červen, ale na základě vývoje pandemické situace o něm začínám pochybovat. Možná budeme rádi za září nebo říjen.

Toho si samozřejmě nesmírně vážíme a jsme velice rádi, že je zároveň nominovaná i jedna z našich hereček – Tereza Těžká.

Nebála se na sebe vzít tíhu našeho experimentu a, stejně jako Anežka Pithartová a Sabina Dlouhá, odvedla excelentní výkon. A co se týče nominace, moc bychom si přáli, aby tato nová vlna zájmu o film vygenerovala i nové iniciativy, třeba snahu o změnu školních osnov, aby bezpečnost na internetu byla součástí výuky již na prvním stupni.