Článek
Božena zaujala diváky loni. Musela jste na roli mladší podoby slavné spisovatelky projít konkurzem? Anebo vaše obsazení bylo jasné od začátku?
Když se na mě podíváte, asi pochopíte, že mě konkurz, konkrétně dvoukolový, neminul. Kvůli roli jsem se pak musela také poměrně dost vizuálně měnit. Což mi vůbec nevadilo. Naopak, mě podobné změny při hraní hodně pomáhají. Nezvládla bych ve všech rolích vypadat stejně. A změna vlasů je velmi jednoduchá. Přitom je to velmi silný prostředek, jak se s postavou sžít.
Po ročním natáčení jste se musela nechat ostříhat. Úpravy vám vlasy zničily. Ani to vám nevadilo?
Já jsem krátkovlasá ráda. Takže mi tolik nevadilo, že jsem musela jít po Boženě nakrátko. Horší byly umělé keratinové vlasy, které jsem kvůli natáčení musela mít. Měla jsem je k hlavě připevněné přes „kameny“, jež pohodlné nebyly, tlačily mě.
Teď zrovna bez typické rudé hřívy. Kvůli roli z ní byla rok bruneta, po natáčení šla na ježka.
Navíc byly úplně rovné. Já mám vlasy kudrnaté, ty mé tak museli vždy rovnat. V maskérně jsem si před každým natáčením „poseděla“. Každé dva týdny mi navíc dobarvovali odrosty. Ty zrzavé jsou velmi výrazné, viditelné.
Co jste ale na rozdíl od ostatních žen v seriálu mít nemusela, je korzet. To máte s Boženou Němcovou tak podobné postavy?
V tom to není. Kostýmy se šily přímo na nás. Já mám obecně velmi úzký pas a skoro žádná prsa. Neměli mi tedy „co stahovat a co vytahovat“, aby vše dobře vypadalo. Jen mi vycpávali podprsenku, což na Boženu stačilo. (Smích)
Jejím neznámějším dílem je Babička. Četla jste ji?
Dokonce několikrát. Nejdřív mě vůbec nezaujala, to bylo na základní škole, kdy jsme to měli povinně. Na konzervatoři, kdy jsem četla všechno, jsem se k ní zase vrátila.
Manžela Boženy Němcové hraje ve všech čtyřech dílech minisérie Jan Hájek. Herečka Anna Kameníková ztvárňuje spisovatelku v době jejího seznámení s Josefem Němcem a prvních letech manželství.
Tehdy jsem ji i docenila, líbily se mi totiž pomalejší, lyričtější věci. No a pak jsem si ji znovu přečetla ve chvíli, kdy jsem věděla, že budu hrát její autorku... Podle mě je v Babičce její největší nátisk.
Překvapilo vás vyloženě na její osobě cokoli, co jste o ní nevěděla?
Překvapilo? Nemám ve zvyku si vytvářet k lidem žádná očekávání, nemám vůči nim předsudky. Překvapená jsem asi v souvislosti s její postavou nebyla vysloveně z ničeho. Je mi taky jasné, že nebyla žádná světice, ale taky nebyla běhna. Byla mnohdy zoufalá. A zoufalí lidé dělávají zoufalé věci. V tom ji úplně chápu.
V roli se střídáte s Aňou Geislerovou. Vidíte vzájemnou podobnost i vy, nebo jen filmaři?
Obě jsme zrzavé, obě máme vysoká čela, světlou pleť. Což pro kameru bohatě stačí. Když vidím její fotky z dětství někde on-line, poznávám se v nich. Já tu podobu s Aňou tedy taky vidím.
Teaser seriálu BoženaVideo: Česká televize
Nominovaná na Českého lva jste byla už za Nevinnost (2011), za film Jana Hřebejka. Tehdy to nevyšlo. Jak vidíte svou šanci na zisk Lva nyní? Nominaci jste získala za hlavní ženský výkon.
Asi se spíš na cenu nevidím... Já bych ji hlavně přála jiným. Třeba Pavle Gajdošíkové, a to hrozně. Chyby jsou skvělý film, ona je skvělá.
V patnácti natočila v režii Jana Hřebejka film Nevinnost.
A kdyby to přece jen vyšlo vám, budete v Rudolfinu, na předávání cen 5. března?
Půjde-li vše podle plánů, budu v tu dobu v Řecku. Natáčím tam tři měsíce seriál pro Amazon. Domů se budu během nich vracet jen na několik divadelních představení.
Hrajete běžně v podobně velkých světových produkcích?
Tohle je moje největší role. Stoprocentně. Před tím jsem hrála tak dva dny, menší role, například posluhovačky... Seriál pro Amazon mi přinesl první větší roli s dějovým obloukem. Stojí za ním francouzská produkce, francouzský režisér Cédric Klapisch (jeho film Erasmus, 2002, slavil celosvětový úspěch - pozn. red.). Zachycuje svět studentů, kteří přijíždějí do Atén na Erasmus. Já v něm hraju Češku. Sice tedy mluvím anglicky, ale nemusím mít dokonalý přízvuk. Ten český je dokonce vítán.
Jak dlouho trvá, než herečka dostane podobně velkou roli? Od konkurzu k natáčení?
V tomhle případě jsem první self tape poslala produkci před dvěma roky. O něco později jsem odjela na konkurz do Paříže, tam to vyšlo. Natáčení se ale několikrát odkládalo kvůli pandemii.
Na Lvech sice nebudete, možná máte ovšem vysvětlení pro tohle: po roce se do nominací na Lvy za ženský výkon dostala herečka z televizního projektu. Je to náhoda, anebo se televize a film natolik přiblížily?
Stoprocentně se přiblížily. Což je dobře, je to podle mě budoucnost. Hodně dobrých projektů, které by dříve mířily do kin, jde rovnou do televizí, případně na internet. Je to důsledek síly velkých televizí typu Netflix.
Všimla jsem si také, že vaše herecká generace míří do světa opravdu dost. Je to náhoda?
Přeje nám doba. Ve všech zemích se lidé nyní víc zajímají o jiné kultury. Svět se čím dál víc propojuje. Ale co se týče mě, já se ani do světa, ani nikam jinam vyloženě aktivně dostat nesnažím.
Anna Kameníková: Nepřemýšlím hlavou, ale srdcem
Nikdy jste se netajila tím, že herectví vás baví, ale stejně vás baví i jiné věci. Je vaření, které milujete, stále vaším plánem B?
Mám pocit, že je spíš mým plánem A. Já strašně ráda vařím. Sice za to nedostávám peníze, ale je to náplň mých dnů. A kdybych si někdy musela vybrat, kdyby mi někdo držel pistoli u hlavy, nutil mě volit mezi vařením a hraním, vyhraje vaření. Zatím mě hraní živí, tak hraju.
Jste schopná se při vaření učit texty?
Mám to štěstí, že mi do hlavy lezou samy. Když vím, že je nějaká role moje, stačí si ji párkrát důkladně přečíst a umím ji. To mám jak v češtině, tak v angličtině. Navíc anglicky mluvím velmi ráda. Hodně jsem se do všeho ponořila. Mým cílem je mluvit jako rodilý mluvčí.
Ve filmu Pohádkář z roku 2014 si zahrála s Jiřím Macháčkem.
Proto se angličtině věnuju dvě hodiny denně, hodně čtu, hlavně divadelní hry. Učím se ji i tak, že je nahlas kamarádce překladatelce předčítám... Kdysi jsem se učila i francouzsky, třeba si i tenhle jazyk v Řecku hodně připomenu. Těším se. Atény jsou krásné, už jsem tam byla na přípravném týdnu. Jisté je, že jsou – co se týče covidu – přísnější než my.
V čem?
I v polorozpadlém stánku s cigaretami vás požádají o certifikát, osvědčení o očkování. A teprve pak vám zboží prodají. Víc po tom prostě jdou. Dopředu tedy vím, že proticovidová opatření budou velmi přísná i na natáčení. Budeme se testovat každý den. A je jedno, kdo nemoc (ne)prodělal, jakou měl variantu.