Český film pro děti se po letech vrací do kin: Modrý tygr má kouzlo fantazie

Děti však budou asi podstatně spokojenější než rodiče. Scénář, který napsal Oukropec společně s autorkou předlohy Terezou Horváthovou, je jednak zbytečně krkolomný už v rodinných vazbách hlavních postav, jednak přehnaně didaktický v řadě klišé, otřepaných americkými zelenými agitkami s Méďou Béďou v čele.

Devítiletá Johanka a její kamarád Matyáš žijí v těsném sousedství staré botanické zahrady. Jejich domov je však ohrožen záměrem starosty, který chce nechat starou část města včetně milované zahrady zbourat a na jejím místě vystavět moderní komplex. Děti by chtěly zahradu zachránit.

Jenže pro to vlastně nic neudělají. Johanka si sice vymyslí modrého tygra, a ten se zhmotní, ale zápletka se dál odvíjí od toho, jak na přítomnost tajemné šelmy reagují dospělí, především slizký a podlý starosta.

I další dospělé postavy jsou odporné nebo aspoň divné: Matyášův tatínek (Jan Hartl) je trvale naštvaný, Johančina maminka (Barbora Hrzánová) ztělesňuje něco mezi přerostlou hipísačkou a matkou roku, která na dobrou noc sype na holčičku moudra.

To všechno ale dětem patrně vadit nebude, boj dobra a zla přijmou jako daný bez ohledu na místy děravou logiku a zjednodušená karikatura dospělých je dokonce nejspíš upřímně pobaví.

Hlavně tu pro ně je úžasná Johančina fantazie, která dokáže vykouzlit hady v účesu, vysněný ostrov a tygra, který přichází důvtipně nejdřív jako stín, jenž trochu děsí, ale jakmile dostane chlupatou modrou podobu, okamžitě si ho zamilují.

Není to málo, a v půvabných scénách výtvarníka Juraje Horvátha a animátora Michala Strusse to patří k nejlepšímu ve filmu.

Další vyhranou sázkou je Linda Votrubová, kouzelná holčička, která působí naprosto přirozeně a je přesně tím typem, s nímž by děti chtěly kamarádit. A dětem budou nejspíš méně vadit i většinou velmi špatné postsynchrony, které jsou překvapivě na hony vzdáleny českému filmu: působí jako dabing těch amerických.