Článek
Soutěžící tentokrát nebude doprovázet skupina Pajky Pajk, ale přednatočené hudební základy. Téma kola dává velkou šanci, že po "návratu" televizních diváků k obrazovkám na rockové skladby minulou neděli bude i tentokrát jejich počet vyšší.
Dramaturgův neznámý kůň
Propad zájmu i údernosti soutěže při zpěvu písní swingových a semaforských bere s rezervou dramaturg soutěže Rostislav Uher.
"Opět se vracíme k tomu, že jsme soutěžili proti hokeji, ve kterém hráli naši. Já to za omyl nepovažuji. A není tak úplně pravda, že to byla témata, která neměla atraktivitu. Swingové večery byly složeny převážně z věcí třicátých let a Semafor jsou šedesátá a sedmdesátá léta. Mezi tím je rozdíl třicet čtyřicet let, takže to nebyly tak archaické večery," říká.
Optimismus je na místě, nicméně například čtrnáctiletá Hana Pášmová, která přenos ze swingových večerů sledovala v nemocnici, se ani tam nedodívala. "Byla to strašná nuda," říká.
Uher zůstává optimistou i při pohledu na úroveň letošní série. "Narozdíl od té první byla vyrovnanější. Pěvecké výkony byly mnohem lepší a strašně se mi líbilo složení letošní dvanáctky. Minulý rok začal každý záhy tušit, že by mohla vyhrát Aneta nebo Sámer. Letos nikdo netuší nic, jelikož vyhrát může každý. V tom je síla SuperStar 2," říká.
On sám svého favorita má, ale neprozradí jeho jméno. V případě dramaturga soutěže je to omluvitelné.
"Když jsem znal dvanáctku finalistů, jeden člověk se mi tam líbil. Mohu vám prozradit, že mě potěšil, protože je ve finálové čtyřce. Uvidíme, kam až dojde. Až série skončí, prozradím vám jeho jméno," sdělil.