Článek
Žijete trvale v Anglii. Změnil brexit nějak vaši pozici v oblasti osobního života či umění?
Předně chci říci, že mě i mého manžela, který je rodilý Angličan, nesmírně překvapilo, že k tomu vůbec došlo. Všichni naši známí totiž volili setrvání v Unii. Pro mě osobně se sice nic zásadně nezměnilo, ale slýchám, že někdo někde napadl nějaké cizince, hlavně Poláky.
Ani v oblasti obchodu s výtvarným uměním se nic nezměnilo?
Musím to zaklepat, ale všichni jsou ke mně stále vstřícní a pomáhají mi. Víte, umělecká komunita funguje trochu jinak, spíš nadnárodně a dá především na to, co umíte. Galerie jsou ovšem v oblasti obchodování nyní opatrnější, protože vědí, že část peněz bude prostě chybět. Snažím se tudíž přenechat všechny obchodní záležitosti galeriím a chci se soustředit na to, abych posouvala svou výtvarnou práci kupředu.
Takže se dá uměním ve Velké Británii uživit?
Mně se to zatím daří. Stálo mě to ovšem dvacet let tvrdé práce, abych se jako holka z Pelhřimova etablovala v Londýně. Pracuju každý den sedm, osm hodin v ateliéru. Nicméně kdybych měla znovu začínat, zvlášť po brexitu, asi bych nevěděla jak.
K tomu posunu by vám měla pomoci plánovaná výstava?
Ano, to bych ráda. Výstava bude v mé londýnské domovské galerii Eames Fine Art. Vedou ji dva kunsthistorici a kromě klasických umělců vystavují i moderní britské autory. Jsem v jejich stáji, zorganizovali už tři mé výstavy.
To znamená, že vás berou jako britského umělce?
Ano, když o mně třeba píšou noviny, tak o mně mluví jako o britské umělkyni českého původu. Galeristé mě oslovili s nabídkou, jestli bych nechtěla udělat další výstavu. Souhlasila jsem. Expozice se otevře 13. června a potrvá celý měsíc, do 13. července.
Co na výstavě bude?
Práce za poslední tři roky. Počítám s prezentací zhruba třiceti děl, leptů, grafik a prořezávaných objektů. Pilotní práce je nová velká grafika složená ze šesti panelů. Má název All The Rivers That Flow Through Me, tedy Všechny řeky, které skrz mě plynou. Vznikla v mém domácím ateliéru v Cheltenhamu. Je to výhodné, protože pošlu děti do školy a školky a můžu okamžitě začít pracovat. Pojmenování výstavy vypovídá o mně jako o tvořící ženě. Zároveň mají tekoucí řeky symbolizovat vše, co se ve mně děje. Všechno se uvnitř sváří, protože na jedné straně stojí matka a na druhé umělkyně. Součástí výstavy bude i grafický soubor Mateřství, který nebyl ještě v Čechách vystavený, a ráda bych prezentovala i několik dalších nových děl. Uzavřu kapitolu s Coldplay a půjdu zase jinou cestou.
Dostala jste nabídku po spolupráci s Coldplay i od jiných skupin na obal alba?
Dokonce několik. Od skupin z Anglie, Irska i Ameriky. Všechny jsem odmítla, protože do dvouleté spolupráce s Coldplay jsem ze sebe dala tak moc, že bylo důležité dělat nějakou dobu zase jen vlastní tvorbu. Ráda bych si ale někdy zkusila například navrhnout scénu do divadla, pokud by přišla ta správná nabídka. Výjimku jsem udělala pouze u obalu minialba mladé britské písničkářky a básnířky Sashy Siem, jejíž dílo mě opravdu oslovilo. Tím to ale skončilo. Nechci být jen výtvarnicí obalů desek.
Součástí vaší poslední pražské výstavy byla instalace Zlaté ryby vyletí nad mraky. Jaký je její další osud?
Použila jsem ji pro architektonický projekt Evy Jiřičné. Motiv ryb tvořil takovou velkoformátovou vitráž. Ovšem nakonec rozhodli památkáři, že se instalace musí podřídit jejich pravidlům. Po asi ročních tahanicích to skončilo tak, že budu muset celý koncept předělat.
Budete v dohledné době vystavovat i u nás?
Budu, na přelomu října a listopadu v rámci české premiéry dokumentu Míla Fürstová, Křídla pro Coldplay režiséra Petera Hirjaka. Ten se zdržel proto, že kapela natočila vlastní film a požádala nás, abychom počkali s uvedením díla až po ní. Má výstava bude zase v prostoru pražské Miro Gallery.
Umíte si představit, že byste se natrvalo vrátila do Čech?
Zajímavá otázka. Vezměte si, že jsem odešla v devatenácti letech. Strašně ráda se do Čech vracím, ale byla bych u nás jiný člověk než na Ostrovech. Upřímně musím říct, že Anglie mi dává větší sebevědomí.