Článek
Po tři následující neděle mohou diváci sledovat trojdílný televizní film režiséra Dušana Kleina I ve smrti sami, natočený podle Falladova známého stejnojmenného románu. Mrazivý a spletitý příběh je situovaný do jednoho činžáku v nacistickém Berlíně roku 1940.
"Když jsem film viděla, uvědomila jsem si, co to je strach. A že jsou lidi hnusní a odporní v jakékoliv situaci," svěřuje se Jana Hlaváčová, která ve filmu hraje hlavní postavu Anny Guangelové. Jejího manžela Thomase představuje Alois Švehlík.
Guangelovy přišli ve válce o syna a ze zoufalství se jednoho dne odhodlají k naivnímu a mrazivě grotesknímu protestu: sepisují doma úhledné lístky s protinacistickými hesly, jež tajně vyvěšují třeba na úřadech. Jenže za takové věci se tehdy obyčejně platilo životem.
Dobré záporné postavy
V příběhu se setkáváme s mozaikou dalších zajímavých postav, kteří se snaží nějak přežít v šílené době. S podivnou rodinou Perschicků, se starým panem radou Frommem (Luděk Munzar), s mravopočestnou listonoškou Evou Klugeovou (Simona Stašová), jejím zbabělým manželem Ennem (Miroslav Donutil). Zápornou roli mrzáka Emila Borghausena, který prodává i svou vlastní ženu, ztělesnil Miroslav Táborský.
"Snažím se odmítat role, které jsou záporné jen samoúčelně. Mě naopak zajímají ty reálné, jež mají nějakou logiku. U nichž přemýšlím nad lidským prožíváním, nad důvody, které tyto charaktery poznamenaly, že se z nich stalo to, co se stalo," říká Táborský. Za roli Emila je vděčný: "Dobrá záporná postava se hraje lépe než kladná."
Donutil, který má ve filmu podle svých slov také zápornou, ale krásnou roli Enna, doplnil: "Jde z toho velmi depresívní nálada, jež se ještě v průběhu tří dílů stupňuje. Ale když bude běhat mráz po zádech všem při pohledu na ty hrozné věci, jaké se ve filmu odehrávají, ještě to neznamená, že to je špatně. Aspoň si můžeme něco uvědomit."
Donutil také vysvětluje, jak získává pro podobně negativní role inspiraci: "Jde většinou pouze o posbírané zkušenosti ze setkání s lidmi podobných charakterů. Třeba v Černých baronech jsem měl jeden předobraz, jistého vojenského velitele, jehož jsem znal. Ale tady ne." Ve snímku I ve smrti sami se po dlouhých letech představuje české divadelní herečka, manželka Karla Högera a poté vídeňská emigrantka Zdenka Procházková, tentokrát v roli židovky Sáry Rosenthalové. "Já jsem si na ní asi jako všichni tady pamatoval, ale nevěděl jsem, kde se nachází. Až jednou jsem jí náhodou potkal v Praze v divadle," říká režisér Klein. "Doufám, že v Česku ještě dostanu nějakou další roli," přiznává se sama Procházková.
Německý odboj
Hanse Falladu, autora předlohy, kdysi požádali, aby napsal o německém protifašistickém odboji. Prošel archívy, ovšem mnoho toho prý nenašel. Ale něco přeci. Podle autentických materiálů napsal I ve smrti sami.
Příběh vypráví, jak nacistický režim ničil (nejen) lidské charaktery. Jak slušní lidé raději mlčeli a dělali ze sebe hajzly, zatímco hajzlové se stávali ještě většími hajzly. Občas někdo z nich prožil před smrtí tragické mravní obrácení: o velké osudy stejně jako o podivnou samotu tehdy rozhodně nebyla nouze.
Doba perverzních esesáků, mladých snaživců z Hitlerjugend a strachu zalezlého i do chodeb domů zde promlouvá v tragické i romantické zápletce, jíž ovšem není radno sledovat při nedělní večeři.
I ve smrti sami, Česká televize (2004), ČT1, 1.,8. a 15. února, vždy od 20. hodin., režie: Dušan Klein, hudba: Jiří Dvořák, architekt: Jiří Hlupý a Jiří Veselý, kamera: Peter Beňa, scénář: Eduard Verner.