Česká rocková legenda by oslavila sedmdesátiny aneb Vzpomínání na Jiřího Schelingera

Jednou ze zásadních připomínek letošních výročí populárního zpěváka je reedice nahrávky Hrrr na ně... z roku 1977, kterou natočil se skupinou Františka Ringo Čecha. "Těší mě, že v roce, kdy si připomínáme tátovo dvojvýročí, vychází právě Hrrr na ně..., které vnímám jako jednu z nejvíc vypovídajících desek o tátovi," řekla v rozhovoru s ČTK Alena Schelingerová.

Vzpomínkové akce se uskuteční i v on-line prostoru, konkrétně přes facebookovou skupinu Jiří Schelinger 70'. Fanoušci zde narazí na mnoho raritních materiálů, od fotek přes písně a videa až po streamy.

Jiří Schelinger se narodil 6. března 1951 v Bousově nedaleko Čáslavi. Otec byl učitelem hudby, maminka květinářkou. Jiří začal hrát už v mládí na klavír i na kytaru. Navštěvoval střední odborné učiliště, instalatérem se ale nakonec nevyučil.

Ještě na učilišti byl v roce 1968 zadržen kvůli tomu, že po okupaci vylepoval v Nuslích protisovětské plakáty. V zadržovací vazbě se pokusil o demonstrativní sebevraždu v domnění, že ho pustí.

Místo toho ale byl umístěn do Bohnic na léčení. Po psychiatrickém vyšetření byla Schelingerovi dána modrá knížka, nemusel tak nastoupit službu v armádě. Po skončení léčení pracoval jako kulisák v divadle Jiřího Wolkera.

Jiří měl, hlavně díky otci, k hudbě vždy velmi blízko. Už na základní škole založil s kamarády kapelu pod názvem Nothing But Nothing, kde hrál na kytaru. V té době se jeho idolem stala kapela Rolling Stones, hlavně kytarista Brian Jones. V další kapele působil po svém „kulisování“, stal se číslem jedna v barové skupině Ivo Trojana Smaragd.

Jak procházel kapelami, tak poznával své životní lásky. Při vystupování se Smaragdem v Liberci se Schelinger seznámil se svou první ženou Alenou, se kterou měl dceru Andreu. Manželství ale dlouho nevydrželo a po rozvodu změnil i kapelu a začal zpívat ve skupině The Happy Five. Byla však zaměřená především na blues, a když odcestovala do Finska, Schelinger přijal nabídku Karla Šípa a stal se členem skupiny Faraon.

S novou kapelou přišel i první velký hit, Holubí dům od skladatelů Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka z roku 1972. I tak se ale Schelinger neusadil a opět přelétl, tentokrát ke skupině Františka Ringo Čecha. Zde se prvním Jiřího hitem stala píseň Švihák lázeňský a následně i album Nemám hlas jako zvon.

V druhé polovině sedmdesátých let dvacátého století kapela nahrála druhé album Hrrr na ně... Byla to první hardrocková deska v Česku, a tak právem měli členové skupiny strach o zásah cenzury. V 70. letech se dokonce mezi příznivci Jiřího Schelingra objevila fáma, že britská skupina Black Sabbath zvažuje jeho angažmá jako náhradu za Ozzyho Osbourna.

Skupina F. R. Čecha později přibírá tři nové členy - kytaristu Stanislava Kubeše, bubeníka Jiřího Mamuta Stárka a nakonec baskytaristu Jana Kavaleho. Tak vznikla kapela, která odcestovala na turné i do Ruska.

V Polsku dokonce dělali v roce 1977 předskokany anglické kapele Smokie, která hrála glam rockovou hudbu typickou pro hippies éru a například i pro Davida Bowieho. Následovalo další album Nám se líbí a přípravy nového alba s názvem Zemětřesení, které už ale skupina se Schelingerem nedokončila (nakonec vzniklo až v roce 1993 ve složení Brichta, Doležal, Henych a Smetáček). Přišel totiž nešťastný třináctý duben 1981.

Na pozvání Československé televize odjel Jiří Schelinger do bratislavského studia natočit na playback filmový hit Což takhle dát si špenát. Večer 13. dubna Schelinger z dosud nejasných důvodů skočil z mostu do Dunaje. O měsíc později bylo jeho tělo vyplaveno nedaleko Šamorína na jihu Slovenska. Nebylo však nikdy identifikováno, a to zapříčinilo, že si někteří fanouškové myslí, že Schelinger dosud žije někde v ústraní.

Jedna z teorií uvádí, že před smrtí seděl v místním baru a přisedl si k mladému páru. Značně popíjeli a podle dívky mezi muži vznikla rivalita a svou mužnost si chtěli dokázat skokem do řeky. Přítel dívky se měl však zachránit chycením bóje, Jiří Schelinger už však nevyplaval.

Milan Schelinger, Jiřího bratr, se však domnívá, že na pražských Olšanech, v hrobě Jiřího Schelingera leží špatné tělo. Jako důkaz uvádí pitevní zprávu, kde je podle jeho slov „větší množství nesrovnalostí.“ Například výška těla nesedí o pět centimetrů a ve zprávě se také uvádí, že mandle mrtvého nebyly zvětšené, ale Jiří měl mandle vyoperované. Podle Milana prý bylo pohřbeno jiné tělo, bylo ale potřeba případ rychle uzavřít. Jiřího tělo se podle něj vyplavilo až v Maďarsku a tam je pohřbený jako neznámý muž.

Skupina Františka Ringo Čecha přežila odchod samotného Ringa, který byl nahrazen Jiřího bratrem Milanem, přejmenovala se na Skupinu Jiřího Schelingera, ale nezvládla smrt sólisty. Jiří Hopp ho zkusil nahradit, vydali jednu píseň z připravovaného alba. Už ale nešlo zadržet, co následovalo. Odešli i Kavale a Kubeš a kapela se rozpadla.

Hity Holubí dům, Jahody mražený, Což takhle dát si špenát, Hop, a je tu lidoop, Jsem prý blázen jen, Sestra má mě hýčká zůstanou navždy nesmrtelnými a s nimi i Jiří Schelinger. Jeho singly můžeme stále slyšet v rádiích či v přezpívaných verzích jako například od Petra Koláře Což takhle dát si špenát. Ženy ho budou stále milovat a fanouškové doufat, že se vrátí.