Článek
K orchestrálně zhudebněným baladám Erbenovy Kytice (Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat, Holoubek) přibyla ještě málo slýchaná Píseň bohatýrská, která dvacetiminutovou délkou program poněkud prodloužila, avšak výsledek byl ohromující. Diváci zažili skutečné orchestrální hody.
Že je provedení zralých Dvořákových skladeb zatěžkávací zkouškou pro každé těleso, o tom nemůže být pochyb, zejména ve skupině dřevěných dechových nástrojů, které v tónomalbě programní hudby sehrávají zásadní roli. Představují v sluchové imaginaci výrazné emoce – zpodobňují zlo i lásku, přetvářku, podvod, utrpení, smír. Tak bohatá je Dvořákova paleta, která v Písni bohatýrské dosahuje straussovských rozměrů.
Hrůša vedl soubor soustředěně se zřetelem na detail. Snad jen scházel hlubší smysl pro lyričnost v pianissimových plochách.
V pondělí mohli diváci ve Dvořákově síni slyšet totéž těleso pod taktovkou svého uměleckého ředitele, šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka. Program nabídl orchestrální svitu z Janáčkovy Lišky Bystroušky, dále Mozartův Houslový koncert A dur „Turecký“ K. 219 se skvostnou americkou sólistkou Hilary Hahnovou a Dvořákovu Symfonii č. 8 G dur s podtitulem „Anglická“. Tu dirigoval Bělohlávek zpaměti, s důvěrnou znalostí všech jemných poloh díla.