Článek
To se přece už dávno ví, že každý z nás má někde ve vesmíru inverzní dvojče. Jestli si však myslíte, že třetí díl je jakousi syntézou teze a antiteze, pak vás musím zklamat, opak je pravdou. Součástí panoptikální posádky se stává Listrova láska Kristina Kochanská, Kryton se na chvíli proměňuje v člověka (jen aby pochopil, že je to úplně nesmyslný a zbytečný krok) a do hry vstupuje Rimmerův syn R. McGruder.
Pro vás, kteří Červeného trpaslíka znáte, víc neprozradím, kdo ho neznáte, běžte si ihned sehnat předcházející díly Nekonečno vítá ohleduplné řidiče a Lepší než život a prostudujte si pořádně stránku www.cervenytrpaslik.cz. A styďte se! Jak jste se vůbec mohli bez těchto základních znalostí probojovat na konec roku 2003?
Červený trpaslík je více než sci-fi
Tady totiž vůbec nejde o nějakou jen takovou legraci. Přehlížením podobných knih se vystavujete "hologramatické" negramotnosti. Sci-fi literatura už dávno nahradila prognostiku, dnes vytlačuje i politologii. A zítra? Kdožpak ví! Nejde samozřejmě vůbec o různé bláznivé vynálezy, o barevná tykadla Marťanů nebo o planety zamořené jedovatou plazmou, nejde o první plán. To je jen taková vějička, oblbovátko. V knihách nikdy není důležitý první plán, naopak - podstatný je druhý plán. První plán jen odvádí pozornost velice levnými (ale působivými) triky od sociologického a politologického popisu fungování budoucích procesů, trendů a postupů.
Zkuste si přečíst nějakého Lema ze 60. let. Nevěnujte se otázce "Co?", ale pečlivě sledujte "Jak?" Fantazie stará ani ne 50 let je naší realitou. Naše slavná civilizace, harmonicky se rozvíjející jedinec ve stejně harmonicky se rozvíjející společnosti, která není nic než - slovy Jaroslava Durycha - vznešeně zbabělá, statečná v úkladech.
Když slavný herold současnosti, Francis Fukuyama vydal v roce 1993 práci Konec dějin a poslední člověk, ve které, jednoduše řečeno, řeší problematiku rozšíření modelu liberální demokracie po celém světě, její hlavní tezí je, že historický proces je dán rozvojem moderní přírodovědy a bojem jedince o uznání. Naylorova kniha (napsaná v roce 1995) není ničím jiným než popisem průniku rozvoje moderní přírodovědy a boje jedince o uznání. Odpovědí na Fukuyamu tedy není, prohlašme to jednou provždy, Samuel Huntington, ale právě trpaslík. Červený trpaslík. Za 100 let totiž, pokud tedy vůbec nějaká taková doba nastane, nebude v knihovnách žádná polička s nápisem sci-fi. Kde by se tam vzala...
"Kdybyste čekal, až bude spáchán zločin dřív, než potrestáte viníka, pachatelé by dosáhli svého - bylo by dovoleno, aby se stal zločin. Co by to bylo za absurdní systém spravedlnosti?" "To by bylo skutečně absurdní," hlesl Kryton. "Čas možná běží kupředu, ale to neznamená, že bychom nemohli lovit proti proudu."
Doug Naylor: Červený trpaslík. Poslední člověk
Doug Naylor: Červený trpaslík. Poslední člověkPřeložil Ladislav Šenkyřík Argo/Marvil 2003 216 stran, doporučená cena 179
