Článek
Šumperská galerie je zajímavá mimo jiné tím, že od roku 1993 ve svých prostorách návštěvníkům každý měsíc představuje jednu autorskou výstavu. Kromě toho je v ní k vidění stálá expozice soch, obrazů a kreseb umělce Jiřího Jílka, jehož jméno nese.
V lednu lidé kvůli protiepidemickým opatřením nemohli vidět výstavu otisků rzi, frotáží a koláží výtvarnice Šárky Hrouzkové nazvanou Rezivění. Umělkyně se podle kurátora galerie Miroslava Kovala řadí mezi konkretisty.
Mezi ně může patřit také Luděk Vojtěchovský, který má v galerii své místo v únoru s výstavou fotografií Černobílé světy II. Jeho díla se podle kurátora potkávají s Josefem Sudkem a Janem Svobodou, stejně jako s Josefem Šímou, Václavem Bošíkem nebo s Jiřím Johnem.
„Světlo a útržky papíru, provázky nebo přírodniny jsou tak částicemi skladby nadčasové povahy, střídmostí blízké východnímu haiku. Stejnou úsporností vyznačují se už i jeho Fragmenty města, fotografie z konce sedmdesátých a následných osmdesátých let, postavené na liniích a na jemných plochách,“ sdělil Právu k výstavě Miroslav Koval.
Podle něj Luděk Vojtěchovský ale už dávno nefotografuje něco venku uviděné.
„Zůstává doma a své vize vytváří ve tmě fotokomory. Nachází je ve vlastní hlubinné paměti a potvrzuje tak i výrok, že aniž vyjdeme z domu, spatříme svět v jeho úplnosti. V různé míře průsvitné materiály nechá prolínat a vkomponuje do obrazu. Nasvítí je skrze jemný rastr zvětšovákem, vyvolá a z výšky znovu snímá na technický film, vložený do rámečku namísto obvyklého negativu. Vyvolaný film pak kopíruje běžným způsobem do výsledné fotopodoby,“ uvedl.