Hlavní obsah

Čechov Čechům rozptýlil Nudu v Hradci

Novinky, Jiří P. Kříž
HRADEC KRÁLOVÉ

Zeptejte se soudného člověka, kde se dneska hraje nejlepší divadlo, odpoví - u Klicperů. Pokud nekope za konzervativní ligu Herecké asociace, za mistry šarží části souboru Národního divadla, musel ho fascinovat projekt Vladimíra Morávka Nuda v Hradci Králové neboli Čechov Čechům, jemuž patřila středa na festivalu Divadlo evropských regionů.

Foto: Jiří Cysař

Výhled z parního vlaku

Článek

Již jednotlivé části třídílného projektu inscenací Vladimíra Morávka, inspirované čtyřmi dramaty Mistra (Tři sestry, Racek, Strýček Váňa a Višňový sad) aspirovaly v uplynulých letech na nejvyšší ocenění za divadelní práci - Cenu Alfreda Radoka za nejlepší inscenaci roku. Ocenění mu unikla většinou jenom proto, že se tak trochu mísí jabka s ořechy a ocenění si v několika posledních ročnících ankety odnášejí operní inscenace.

Devět hodin s Mistrem

Teprve téměř devítihodinový projekt Čechov Čechům jednoznačně napověděl, jak to Morávek s mistrovým dílem myslel. Jeho triptych je velkolepou symfonií s předehrami, rozčleněním do dynamičtějších allegrových i do lyričtějších largových vět, s pevnými leitmotivy, ornamenty, refrény, repeticemi, codami... Je to úchvatné, strhující, valí se to z jeviště na diváky jako lavina obrazů o bezvýchodném životě v širé Rusi.

Jiná je groteskní část třetí - Strýček Solený - zahrnující příběh "ďádi Váni" a jedno dějství Višňového sadu. Vše děje se pod přísným dohledem portrétu Josefa Vissarionoviče. Na zbědovaně chaotické scéně se setkávají ve volných režisérských asociacích postavy ze všech Morávkem reflektovaných Čechovových dramat a tvůrce jednoho z nejvelkorysejších projektů novodobé divadelní historie dopovídá za autora jejich čechovovsky tragické, a přitom vaudevillové osudy.

Hold tvůrčímu týmu

Diváky, ať jsou jakkoli pragmatičtí, okoralí, chladní, celek dojímá, provokuje, baví, nabádá, a lehounce je povznáší až na nebesa divadelního umění. Vynikající scénografie Jana Chocholouška i hudební doprovod Pavla Horáka, Vladimíra Franze, Zdeňka Plachého, Jana Budaře a Nekonečný valčík Jiřího Bulise, skvělé jsou kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové a Evy Morávkové.

A jak jinak - strhující jsou také herecké výkony. Za všechny Tomicová (Arkadinová), Výtvarová (Zarečná), Marečková (Natálie, Charlotta), Veselý (Solený), Rajmont (Prozorov, Trigorin, Astrov), Richtermoc (Tuzenbach, Sorin, Lopachin), Mazák (Čebutykin, Serebrjakov)... Na takovou úchvatnou, totální podívanou a uhranutí divadlem má dneska jenom Hradec Králové.

Klicperovo divadlo Hradec Králové - Anton Pavlovič Čechov: Tři sestry, Racek, Strýček Solený. Překlady Alena Morávková, Leoš Suchařípa. Režie Vladimír Morávek, dramaturgie Karel Kladivo Effatha, Karel Tománek, Lucie Bulisová, Lucie Němečková, Jana Borovanová, scéna Jan a Martin Chocholouškovi, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, Eva Morávková, hudba Pavel Horák, Zdeněk Plachý, Vladimír Franz, Synkopy, Yann Tiersen, Giacomo Puccini, Jiří Bulis, Jan Budař, pohybová spolupráce Radek Balaš.

Anketa

Jaký byl projekt Čechov Čechům?
Výjimečně zdařilý
58,1 %
Originální, leč rozporuplný a nedotažený
16,1 %
Banální a rozmělněný
25,8 %
HLASOVÁNÍ SKONČILO: Celkem hlasovalo 62 čtenářů.
Související témata:

Výběr článků

Načítám