Článek
Hravé inscenaci v režii Juraje Deáka připravil půdu vtipný překlad Michala Prostějovského a krásné kočičí kostýmy i líčení Šárky Svobodové-Hejnové. Divadelně stísněný prostor Milénia vnukl scénografům dobrý nápad přesadit kočky ze smetiště na půdu a nechat je spouštět se po zdech i mizet v trámoví. Malé jeviště využil choreograf Pavel Strouhal více než stoprocentně.
Jeho Kočky pulzují pohybem - tančí i stepují, kloužou se a plíží s kočičí vláčností, metají odvážné akrobatické skoky, to vše s nakažlivou radostí. Je div, že jim přitom zbývá ještě dech ke zpívání, byť jsou ze zákulisí podporováni šestičlenným pěveckým sborem. Ale i po pěvecké stránce je tu vše zvládáno na vysoké úrovni.
Hlasem i zjevem dominuje kočičí bandě Starobyl Vznešený basbarytonisty Národního divadla Zdeňka Plecha, který vzdor svému mládí zvládá důstojnost figury i soucit s ubohou, starou a kulhající Grizabellou. Tu alternují Yvetta Blanarovičová a Dita Hořínková. Viděla jsem druhou z nich a její Grisabella je nejen pěvecky bezchybná, ale i lidsky jímavá.
Chválu by ale zasloužili všichni - Rozumbrad Laca Hudece, RambajzTágo Juraje Bernátha, Demetra Daniely Šinkorové, Mungojerrie Filipa Grögera a Ting-tangl Gabriely Jemelíkové a další až po divadelního kocoura Múza Jana Počepického.
Orchestr pod taktovkou Oty Balage má současný zvuk, švih i lehkost a v akusticky nepříliš vhodném prostoru Milénia je muzikál dobře nazvučený. České Cats jsou vskutku přítulné, hravé i rošťácké a pobaví diváky všech generací. A jak se zpívá ve finále, určitě se stanete jejich přáteli.