Článek
Carlos Santana si léta schovával stranou instrumentální skladby, které složil sám nebo jako spoluautor, pro samostatné album. Výsledkem je sada 13 tracků nazvaných Shape Shifter (výjimku tvoří rozjuchaná zpívaná Eres La Luz, která jakoby přišla z jiné desky).
Album znamená odklon od popového materiálu, ke kterému kytarista v posledních letech směřoval spoluprací s různými zpěváky, a částečně i odklon od latinoamerických rytmů, které pro něj byly zásadní na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy prorazil s dodnes uznávanými alby jako Santana, Abraxas či Santana III. Zde je používá spíše okrajově.
Na Shape Shifteru nalezneme buď klasicky rockové instrumentálky, které se lehce přibližují satrianovskému zvuku nebo měkčí bluesovější věci, kde dostaly větší prostor i klávesy. Všechny opět dokazují virtuózní schopnosti kytarového klasika i celé skupiny a ve výsledku jde o standardně dobrou santanovskou desku, která nepřinesla mimořádné vzrušení, ale rozhodně nezklamala.