Článek
Slavnostní zahájení patřilo americkému filmu Vzhůru do oblak, ale protože jde o 3D animovaný snímek, nepřicházely letos po červeném koberci velké hollywoodské hvězdy. Režisér Pete Docter a zástupci studia Pixar byli ovšem nadšeni. „Být na plakátech vedle Almodóvara, to je něco docela jiného než dostat třeba i Oscara v kategorii animovaný film. Účast v Cannes nás pasuje mezi filmařskou elitu bez kategorizace,“ řekl Právu v rozhovoru producent Jonas Rivera.
Z velkých světových stars jsou očekáváni Brad Pitt a Diane Krugerová, kteří přijedou s Tarantinem, s Almodóvarem zase Penélope Cruzová, má tu být i Monica Belluciová. Zatím se pozornost soustředila na Isabele Huppertovou, která je v šedesátileté historii festivalu teprve čtvrtou ženou v čele hlavní poroty. V Cannes už hrála v sedmnácti filmech, za Pianistku dostala cenu jako nejlepší herečka festivalu.
Hned druhý den se nejvíce opěvovanou ženou v Cannes stala sedmnáctiletá debutantka Katie Narvisová. V jednom ze tří britských soutěžních filmů Fish Tank hraje skvěle patnáctiletou rebelku, a je oslavována jako velký herecký objev festivalu. „Myslím, že si ani dostatečně neuvědomuje, co tenhle potlesk znamená, a vlastně ani nevím, jestli chce v hraní pokračovat,“ řekla po ovacích vstoje režisérka filmu Andrea Arnoldová.
Korejští upíři
Slavný korejský režisér Park Chan-wook se postaral o první bouřlivé debaty: jeho Thirst je více než dvouhodinový, sice zručně natočený, ale o to ohavnější upírský film, kde krásná dívka přestřihává svým obětem krční tepny, aby s napila krve a její partner při sexu nikdy neodolá, aby se jí nezakousnul do hrdla. Našli se samozřejmě i příznivci, kteří ve filmu hledají jakési podobenství, ale u většiny diváků vyvolal posměch a otázku, jak vůbec může být takový film v hlavní soutěži. Odpověď se nabízí: Park Chan-wook tu dostal v roce 2004 Grand Prix za film Old Boy, takže má dveře dokořán.
Oslava nehollywoodského filmu
Festival v Cannes je oslavou nehollywoodské produkce. Přestože distribuci v jednotlivých zemích starého kontinentu zpravidla dominují snímky právě z Hollywoodu, francouzská slavnost jde striktně proti tomuto proudu. Během posledních patnácti let tu Zlatou palmu vyhrál americký film jen dvakrát. V roce 2004 to byl Michael Moore (s konspiračním protibushovským dokumentem Fahrenheit 9/11), který se rozhodné nedá označovat za zlaté dítě americké smetánky, však ho taky na Oscarech rok předtím mohutně vypískali. Druhý americký laureát byl Gus Van Sant se svým Elephantem, který popisuje masakr na střední škole, tedy rozhodně nic, na co by byly USA pyšné. Letos mají šanci vyhrát dva američtí tvůrci: Quentin Tarantino, guru nezávislého filmu, a Ang Lee, který svými předchozími snímky Tygrem a drakem nebo Zkrocenou horou rovněž nezapadá do hollywoodské šablony. Tradice pokračuje.
zbn
Typicky festivalovým příspěvkem byl zato snímek Bright Star Novozélanďanky Jane Campionové (Zlatá palma za Piano v roce 1993): romantický příběh lásky z počátku 19. století mezi básníkem Johnem Keatsem a oděvní návrhářkou Fanny Brawneovou.