Článek
Oživování nevyužitých pražských domů je z části podstatou přehlídky Pokoje. Loni ozdobilo Hrzánský palác a letos stavbu na rohu ulic Hybernská a Senovážná. Jeho ojedinělost doplňuje právě přehlídka děl mladých umělců. Ti do 35 místností v prvním patře zasadili svá díla, myšlenky, emoce i trápení.
„Je to přehlídka tendencí, které rezonují v mladých umělcích z vysokých uměleckých škol. Zastřešující téma letošního ročníku je růst, jeho formy. Osobnostní, společenský i ekonomický,“ vyjmenovala programová ředitelka akce Rebeka Pojarová.
S osobním růstem dnešních studentů je neodmyslitelně spojeno také téma nedostupného bydlení. Trápí mladé nejen v Praze, ale třeba i v Ústí nad Labem, jak dokazují studenti Josef Šlapák a Šimon Roubal z ústecké Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.
Festival středoevropského filmu 3Kino nabídne snímek o boxerské legendě i adaptace Čapkových knih
V jejich pokoji střídavě hučí dvě termotiskárny. Jedna chrlí faktické informace, grafy a články o krizi bydlení, která v Česku dosáhla maxima, kdy byty jsou nejméně dostupné z celé Evropy, z druhé tiskárny se linou kritické komentáře, básně, obrázky pokojových květin a „memečka“ neboli internetové vtipy na téma nedostupného bydlení.
Atmosféru „domova“ doplňují červené žárovky, z kterých sálá „teplo domova“.
Účtenky by podle studentů ideálně mohly naplnit celou místnost. Gesto, které ukáže, jak je společnost zahlcena účty a nikdo jim neunikne.
„Naše instalace tematizuje celou tuhle krizi a zároveň do ní rýpe trochu s hořkým humorem. Všichni víme, že se to děje, ale nikdo tak nějak nevíme, co s tím, takže produkujeme memečka a u toho stejně bydlíme v těch zaplivaných pokojích za 12 000 Kč ve spolubydlení, protože nám prostě nic jiného nezbývá,“ komentuje koncepčně i vizuálně výraznou instalaci Josef Šlapák.
Tématu a problematice bydlení se věnovaly i studentky z pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Anna Šťastná a Barbora Svobodová studují katedru architektury a jejich pokoj představuje výsledky konkrétního výzkumu.
Herink. Vzor růstu satelitu
„Náš projekt je o vesnici Herink u Prahy. Zkoumaly jsme, jaký dopad má developerská výstavba v takovém městečku, které nás zaujalo tím, že za poslední roky se rozrostlo nejvíce z celé země,“ prozradila Anna.
Celkem se od roku 2007 zvýšil počet obyvatel patnáctkrát.
Rychlejší, levnější, šetrnější. V největší tištěné čtvrti světa zbývá postavit posledních pár domů
Výzkum studentky provedly pomocí rozhovorů s lidmi z vesnice. „Výsledek můžete vidět a slyšet v našem pokojíčku na celkem třech plochách,“ dodala.
Nechybějí ani ekologie či téma „nerůstu“. Instalace maďarských studentů tematizuje půdu jako nejpřirozenější materiál a zdroj na planetě a rostoucí zkázu, kterou jí lidé způsobují. Jiný ateliér pracuje s nepoužitými fotografiemi z průběhu studia a tvoří z nich koláž, aby nepřišly vniveč.
Kolika plenkami zahltí planetu jedno dítě? I na tuto část růstu a ekologického problému studenti upozorňují.
Výstavu je možné zhlédnout až do 17. listopadu každý den od 10:00 do 21:00 a od víkendu nabídne také nápaditý doprovodný program, který si rovněž pohrává s tématem růstu.
Poprvé například bude součástí dětská dílna, na jejímž konci vznikne „Pokoj nejmladšího umění“, s kterým se pak budete moct potkat už po celou dobu přehlídky. Dílnu povede umělec a ilustrátor Tadeáš Polák.
Dům s mnoha příběhy
Dům na adrese v Hybernské 2 je opět architektonicky i historicky pozoruhodná lokace. V minulosti měl mnoho názvů: Dům zvaný Železkovský, U Škodů, U zeleného orla, U saského dvora.
Úplně první záznam o jeho využití v archivech je, že se jednalo o hostinec – postupně se přeměnil na nejprve klasicistní hotel, následně ho odkoupil obchodník Antonín Wahlberg, který ho zmodernizoval.
Přidal do interiéru řadu plastik a bohatou výzdobu a zřídil mimo jiné letní jídelnu s otevřeným atriem a odpočinkovou terasu. V roce 1937 se stala majitelkou domu banka Slavie a postupně začal sloužit administrativním účelům. Jeho elektrifikaci, jen mimochodem, provedl František Křižík.
Budovu v Hybernské ulici získal před nedávnou dobou Magistrát hlavního města Prahy. Plány s ní zatím nezveřejnil.
Po znárodnění banky Slavie a zrušení Pracovního úřadu, který v budově sídlil během druhé světové války, byl dům předán složkám Sboru národní bezpečnosti.
Interiér stále připomíná využití budovy Sborem národní bezpečnosti.
Od roku 1945 se tak datuje pochmurnější historie domu – stal se postupně sídlem složek ministerstva vnitra, celá Hybernská ulice byla velmi střeženou lokalitou.
V domě se nacházely kanceláře, čekárny, výslechové místnosti, tajné byty. V přízemí sídlil společenský klub IX. Správy SNB, tedy Správy pro politickovýchovnou, vzdělávací a kulturní činnost, jež byla nazývána v té době také jako „Správa písní a tanců“.
Nedávno budova přešla do majetku pražského magistrátu.
Praha je město se silným smyslem pro design, říká umělec Manuel Bonfanti
Na film do prvorepublikové vily i na hřbitov. Kino Utajeno spojuje projekci se zážitkem
