Bubeník skupiny The Bad Seeds Jim Sclavunos: Skrz Nicka Cavea proudí emoce

To bych neřekl. Každý projekt vyžaduje pozornost, některý víc než jiný. Pracuji jako producent, doprovodný muzikant a občas jako frontman. Každá z těch rolí je jiná. Jako producent mám za celou skupinu jinou zodpovědnost než jako člen kapely.

Všechno beru zcela vážně a věnuji tomu veškeré úsilí. Dynamika každé skupiny je unikátní a liší se dle aktuální situace, a proto je možné kombinovat víc projektů. Nikdy jsem neměl pocit, že bych si toho nabral víc, než kolik dokážu zvládnout. Někdy trochu šílím, ale nikdy se mi to nevymkne z rukou.

Nejdůležitější je vždy to, na čem pracujete právě teď. Součástí kreativity je, že si nemůžete pomoci a emocionálně se plně angažujete v tom, co právě tvoříte, bez ohledu na to, jaká je v tu chvíli vaše role. Můžete se snažit k něčemu přistupovat s jistou dávkou objektivity nebo s odstupem, ale jakmile pracujete, pohltí vás to. Neřekl bych, že to platí jen pro mě, je to typické pro většinu hudebníků a kreativních lidí, kteří jsou do celého procesu zapojeni.

Když například něco píšete, snadno se dostanete do módu, kdy vás nic kromě vašeho textu nezajímá. Občas je těžké začít, ale jakmile se rozjede vír emocí, jste v něm naprosto ponořeni.

Je to Nick Cave, to je jedinečné. Od toho bych se odpíchl. Je to výjimečný člověk. Ale to platí pro všechny členy kapely. Někteří jsou možná známější než jiní, ale všichni jsou fascinující. Každý je úplně jiný, což je základ pro dobrou chemii. Není to podobné žádné jiné kapele, ve které jsem kdy byl.

Myslím, že Nick nás všechny, včetně sebe, udržuje ve velmi vysokém standardu kvality práce. Snažíme se dělat věci jinak a neopakovat se. Nikdy to ale nesklouzne k samoúčelnosti. Nejde jen o to, udělat něco jinak, ale rozvíjet se. Dostat se do dalšího stadia toho, kým jako kapela můžeme být. Myslím, že to je konzistentní a výjimečná součást bytí ve skupině Nick Cave and The Bad Seeds.

Ne, tak to rozhodně nebylo. Víte, byl jsem v mnoha zajímavých kapelách. Měl jsem štěstí, beru to jako požehnání. Ale v době, kdy jsem byl jejich členem, neměly většinou úspěch. Dnes jsou vysoko, ale v té době se zvedaly ze země.

Když jsem byl v Sonic Youth, nikdo se o nás nezajímal. Byly jsme obskurní kapela z New York City, která se snažila získat možnost odehrát jakýkoliv koncert. Když jsem kapelu opustil, pokračovala a stala se úspěšnou. Když slyším kapelu, která se mi líbí, cítím se k ní přitahován. Když se mi v ní podaří najít místo, chci být její součástí a nějak přispět. To je pro mě podstatnější než jakékoli jiné kritérium. Úspěch nebyl vždy na pořadu dne.

Vždycky jsem hledal to správné místo. Můžete si myslet, že jsem často střídal kapely, ale mluvíme o dlouhém časovém úseku. O více než třiceti letech. Některé kapely, jako třeba Teenage Jesus and the Jerks, se prostě rozpadly. Vždy to nebylo tak, že bych hledal něco nového, ale prostě se to stalo a já se musel přidat k někomu dalšímu. Ale pravda je, že jsem měl vždy pocit, že chci mít všechno. Zajímají mě různé hudební směry a vždy jsem chtěl zkoušet, co dokážu. Jde o nadbytek nadšení. Myslím, že to mi nikdo nemůže vyčítat.

Nemůžu si pomoct, ale vnímám to jako dobrou věc. Nemůžu mluvit za Nicka, ale nemyslím si, že by to ovlivňovalo způsob, jakým přistupuji ke své účasti v kapele. Není pro mě relevantní, jestli nás někdo vidí poprvé v životě, nebo nás sleduje už roky. Snažím se v jakoukoli chvíli o co nejlepší výkon, o to, abychom jako kapela nejlepším možným způsobem podpořili svého frontmana.

Lidé s námi mohou nebo nemusí zpívat, mohou na nás třeba jen zírat nebo skákat do vzduchu, to se všechno počítá. Nejdeme ale domů s tím, že nás někdo sleduje celý život, a máme proto k němu větší odpovědnost. Lidé, kteří se o nás teprve začínají zajímat, jsou stejně důležití. Odpověděl jsem na vaši otázku?

Tíha. Pokud jsme to tak řekli, možná to nebyla dobrá volba slov. Grinderman byla příležitost dělat věci jinak, vyzkoušet si něco dalšího bez setrvání v kontextu Nick Cave and The Bad Seeds. Tíha naznačuje, že je ta skupina břemeno, a to rozhodně není a nebyla. V té době se nám ale zdálo zajímavé vydat se směrem, který by se zdál jako odklon od toho, co jsme dělali.

Navíc myslím, že hudba Grindermana byla natolik osobitá sama o sobě, že legitimizovala existenci samostatné kapely. Pro mě to byla prostě další kapela, ale mám pocit, že pro Nicka, který byl s obrazem The Bad Seeds zasnouben tak dlouho, to bylo něco úplně odlišného. Možná k tomu přistupoval, jako když píše knihu. Snažil se vyjádřit úplně jinou stránku toho, co dokáže vytvořit.

To je velmi obtížná otázka. Vztah k jakýmkoli hotovým písním nebo k souboru písní se v čase samozřejmě proměňuje. Tohle album není výjimkou. Víte, nakonec s těmi písněmi musíme zacházet jako s tím, čím jsou – jako s písněmi. Musí fungovat jako hudba.

Ano, mají velmi silné emocionální pozadí, ano, znamenají mnoho pro každého z nás i pro všechny dohromady. Ale na konci dne musí mít smysl i pro někoho, kdo nemá o okolnostech jejich vzniku ani ponětí. Stejně tak musí fungovat i pro ty, kteří okolnosti důvěrně znají. To je můj osobní úhel pohledu. Nevím, jestli by s ním ostatní z kapely souhlasili.

Nemá to být album největších hitů, nejsme ten typ kapely. Nikdy nebylo důležité, které z písní se umístily nejvýše v hitparádě. To album je spíš jakýmsi přehledem šíře materiálu, který kapela za ty roky vydala. Některé písně jsme zařadili, protože je máme rádi a máme pocit, že se jim nedostalo dost pozornosti, jiné kvůli tomu, že byly vzácné a špatně dostupné, a některé se vybraly samy, protože jsou nedílnou součástí našich koncertů.

Trochu ano. Myslím, že to pro hudebníky není úplně přirozené. Poslouchat vlastní starší tvorbu není něco, k čemu bychom inklinovali.

Dobře namíchaný drink. Obzvlášť, pokud si ho dám se svou ženou.