Článek
Je pro muzikanta profesním štěstím působit v kapele Eltona Johna?
Je, a zvlášť po mě. Jsem v jeho kapele od úplného začátku, tedy od roku 1969. Být prakticky součástí hudební historie je velká čest. Hudba je mému srdci blízká, miluju ji a je úžasné, že po všech těch letech pořád hrajeme.
Jaké podmínky má Elton John na hudebníky, aby je vzal do své kapely?
Kdybych měl mluvit za sebe, tak důvod naší spolupráce byl, že jsem působil v Londýně ve stejném hudebním vydavatelství. V té době ještě psal a skládal pro jiné lidi. Potřeboval zrovna muzikanty, a tak jsme v podstatě začali vytvářet kapelu. Od té doby jsme spolu. V zásadě se dá říct, že jsem byl ve správnou dobu na správném místě.
Ale dostat se k němu do kapely není asi jednoduché?
Ne, protože Elton John má tendenci pracovat stále se stejnými hudebníky, s lidmi, které zná a na něž se může spolehnout.
Co vy osobně na práci Eltona Johna obdivujete?
Je úžasný. Z fleku napíše na melodii text nebo celou písničku. Například skladbu Daniela složil a napsal během patnácti minut! Dělal to tak před lety a funguje to dodnes. Je podivuhodný talent, má dar od boha.
Jaké jeho písně máte nejraději?
Moje nejoblíbenější skladby jsou balady Someone Saved My Life Tonight, Candle In The Wind a jim podobné. Hraju je srdcem, mají krásná slova, užívám si je. Naopak pecky Saturday Night’s Alright nebo Crocodile Rock vypálíme a jsou pryč. Opravdu miluju velké balady, protože přes svůj věk jsem stále velký romantik (Olssonovi je 63 let – pozn. aut.).
Jaký máte názor na to, že skladbu Candle In The Wind věnoval Elton John Marilyn Monroe a později také princezně Dianě?
Byla to jedna z nejoblíbenějších písní princezny Diany. Víte, Elton a Diana byli velmi blízcí přátelé, a proto ji znovu nahrál pro její památku. Marilyn Monroe zase patřila mezi jeho nejoblíbenější herečky, proto ji původně složil pro ni.
Zdržuje se Elton John po koncertech s kapelou?
Jistě, je velice příjemný společník. Většinou po koncertech slavíme společně i s jeho nejbližšími přáteli.
Existuje nějaký rituál, který před koncerty probíhá?
Neřekl bych, že máme něco jako rituál, spíš si tu dobu prožíváme každý po svém. Já například jsem od rána strašně nervózní a trvá to až do chvíle, než se ocitnu před diváky. Pak je to v pořádku. Ale patnáct minut před tím, než na pódium vylezu, nejsem schopen s nikým promluvit ani slovo.
A co Elton John?
Ten vůbec neví, co je tréma či nervozita. Přijde na pódium a spustí.
Hrál jste i v několika jiných skupinách, například v Uriah Heep nebo Spencer Davis Group. Jaké to byly zkušenosti?
Myslím, že jsem si to tehdy také užíval, ale byla to dost krátká doba. Už v roce 1969 mě Elton John požádal, abych s ním hrál na jeho show. Původně jsme spolu plánovali jen jednu jedinou, nakonec ale nezůstalo jen u ní. Hned po tónech první melodie jsem tehdy věděl, že to je muzika, která mě bude vždycky inspirovat a kterou chci hrát dál. Zbytek už je historie, jsem s ním dodnes.
Studoval jste hudbu?
Ne, asi to mám taky od boha. Neumím noty, jsem samouk. Když jsem začal hrát na bicí, jen jsem poslouchal desky Beatles. Stačilo mi je slyšet, pak jsem k nim dodal vlastní styl a tak funguju dodnes. Lidé se mě ptají, jestli bych jim nemohl dávat lekce. Jak bych mohl, když neumím noty?
