Článek
Jak prožíváte probíhající turné?
Je parádní. Loni v létě jsem se naučil mezi koncerty nejezdit na otočku domů, ale poznávám města, v nichž hrajeme. Často na to nebývá čas, a to je frustrující, když se to ale podaří, najednou je turné daleko zajímavější.
Těšil jsem se. Vyjeli jsme v květnu dobře odpočatí, měli jsme asi čtyři a půl měsíce volna. Na zkoušky jsem chodil s předstihem, jak jsem se těšil.
Také jsem se do toho, upřímně řečeno, po tak dlouhé době mimo pódia musel zase trochu dostat. Ale po tolika letech si člověk všechno připomene velmi rychle, což je dobře, protože už ani nebydlíme ve stejném městě. Kytarista Jimmy se odstěhoval do Los Angeles.
Vás neláká zkusit život ve městě andělů?
Ani ne, jsem rád doma, obzvlášť když si kvůli práci cestování užijeme dost. V Londýně žiji kousek od místa, kde jsem vyrostl, a miluji to tam. Ale Jimmy žil dlouho v Německu a teď je v Americe. Jeho to takhle baví.
O vašem posledním albu se píše, že má radostnou energii a evokuje pocit, který člověk prožívá na letní party. Cítíte tuhle atmosféru na koncertech silněji než dřív?
Ano, koncerty jsou teď i pro nás opravdu zábavné, protože to je živá a veselá deska. Pro mě osobně jsou začátky aktuálních koncertů jedny z nejlepších, co jsme kdy měli. Udělali jsme nové intro, a když to nakopneme, je to vzrušující. Aktuální písničky mezi ty starší, které hrajeme, skvěle zapadly. Pořád během setu zařazujeme i těžší a klidnější věci třeba z desky Spanish Sahara, ale ty teď prokládáme tanečními songy, na které se lidi krásně rozjedou.
Je pro vás mezi deskami Foals nějaký zásadní rozdíl ve stylu, jakým bubnujete?
Jasně, snažím se sloužit celkové atmosféře a ta se liší. Na posledním albu jde o příjemný groove, oproti tomu třeba Antidotes byl docela bordel. Total Life Forever byla také divočina, ale už není tak schizofrenní. Na What Went Down a Holy Fire jsem si to užil trochu rockověji.
Jak by zněla v aše příští deska, kdyby se měla odvíjet od toho, co byste si chtěl zahrát?
Děkuju, na to se bubeníků nikdo neptá. Hodně jsem si užíval nahrávání alba Holy Fire, písničky Late Night, Inhaler nebo My Number mám moc rád, podle mě jsou to naše nejlepší koncertní skladby, takže by se to neslo v podobném duchu. Baví mě rockovější zvuk. Ale i taneční náladu nové desky miluju.
Zmínil jste album Antidotes, které vyšlo před patnácti lety. Pořád končíte koncerty písní Two Steps, Twice, která na něm je?
Rozhodně ano. Stala se jakousi třešničkou na dortu, bez které si hraní neumíme představit. Je to prostě perfektní závěr a nemyslím, že ho budeme měnit. Podle mě by bez něj lidé odcházeli zklamaní. Je ideální i proto, že má volnější strukturu, takže můžeme podle nálady natahovat a improvizovat. Má navíc nejbombastičtější gradaci z našich písní.
Desce Holy Fire je letos deset let. S ní jste poprvé přijeli do Česka, na festival Rock for People. Jak vzpomínáte na její éru?
Tehdy jsme odehráli nejvíc koncertů během jednoho roku. K Holy Fire jsme absolvovali masivní turné. Mám na to krásné vzpomínky, něco se tehdy stalo a pro nás to bylo vzrušující. Najednou na nás chodilo víc lidí, pozvali nás na mnoho festivalů a vyrazili jsme do zemí, v nichž jsme předtím nebyli.
Tyhle nejintenzivnější časy bývají pro kapely také náročné. Jaké období bylo nejtěžší pro vás?
Celkem těžké to bylo v době, kdy jsme tvořili album Total Life Forever. Byl kolem nás velký rozruch, zvykali jsme si na časté koncertování.
O druhé desce se říká, že to díky ní můžete buď dokázat, nebo vám zlomí vaz. Ale když začínáte a hodně se toho děje, nemáte zrovna stabilní pozici na to, abyste ustáli bouři a soustředili se na tvorbu. Cítili jsme se tehdy pod tlakem, ale dopadlo to dobře.
A další náročné období je teď. Nejen proto, že jsme se nedávno museli vyrovnat s odchodem našeho klávesisty Edwina Congreava, to jsme myslím dobře zvládli, ale proto, že vnímání hudby se proměňuje. Roste obliba nových formátů, rozsah pozornosti posluchačů už se měří na sekundy, ne na minuty.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Life Is Yours - Foals [LP], What Went Down - Foals [CD], Holy Fire - Foals [LP]