Brutal Assault potvrdil svou výjimečnost

Sobotní program to jasně ukázal, střídala se jedna známá kapela za druhou, přičemž většina by přilákala dost diváků i na samostatný koncert. Po nizozemských deathmetalových Pestilence nastoupili američtí thrasheři Sadus, aby pak hlavní scénu ovládli finští představitelé extrémního black metalu Impaled Nazarene libující si v rouhačských textech o násilí a sexu.

Brutal Assault tradičně nestaví na žádných hvězdách, neuvádí headlinery, protože snahou je nabídnout vyrovnanou dramaturgii, ovšem pro mnohé byli hlavními hvězdami sobotního večera norští Emperor a polští Behemoth.

Emperor s velmi divokou minulostí – jeden jejich bývalý člen byl odsouzen za podíl na vypálení historického dřevěného kostelíka a vraždu – nabízejí propracovaný symfonický black metal, kde hrají výraznou roli plochy kláves dávající tvrdé hudbě další dimenzi. Polští Behemoth patří k absolutní špičce black metalem ovlivněného death metalu.

Zážitkem bylo vystoupení znovuobnovených průkopníků metalcore The Dillinger Escape Plan, kteří se po pauze dali dohromady, aby připomněli čtvrtstoletí od vydání průlomového alba Calculating Infinity. Jejich hudba byla plná prudkých změn, sekaných riffů, ostrých kytar divokých protuberancí energie a složitých lichých mathcorových rytmů. Na rozdíl od birminghamských Architects, kteří hráli o den dříve, ale nezjemňovali svou hudbu plochami kláves. Jejich vystoupení bylo také sevřenější.

Na pomezí mezi math core a technickým death metalem se pohybovali francouzští Gorod, kteří se nebáli využívat v aranžmá i tradičního metalového prvku v podobě kytarových sól, aniž by je to zbavovalo důrazu.

Kdo byl unaven neustálou kanonádou dvojšlapky na kopáku, mohl si oddechnout při vystoupení Textures, které nabízelo prvky artrocku v podobě pasáží piana, ovšem postrádalo sevřenost. Irští Primordial, kteří začínali s black metalem, měli blízko k pohanské odnoži žánru, tematicky se ponořili do středověku. Nestavěli na změnách, ale gradovali skladby hraním kil, jako některé postpunkové soubory 80. let, a občas využili i prvků irské hudby. Jejich devizou byl přesvědčivý zpěvák Alan Averil.

Zcela jiná hudba ale zněla na vedlejších pódiích. Svou přetrvávající sílu potvrdili angličtí postpunkoví New Model Army, kteří čerpají z tradic folkového písničkářství a protest songu, Kvůli situaci v Británii jejich starší písně jako Angry Planet nic neztratily na aktuálnosti. Nepokoje, o nichž zpíval Justin Sullivan, země zažívá opět. Jeho zpěv přitom nic neztratil na síle a přesvědčivosti.

Julie Christmas, jejíž zpěv se pohyboval stylově mezi Björk a jekotem Lydie Lunch v období desky Beirut Slump, se pohybovala v oblasti industriálního metalu a noise, jaké nabízejí Neurosis nebo Swans, jejichž síly však nedosáhla. Ke gradaci přispívaly delší ambientní pasáže kláves s nervními zvuky kytary, které vytvářely potřebný kontrast k tvrdým riffům a plochám noise.

Brutal Assault ovšem není jen hudba, zhlédnout bylo možné instalaci výtvarníka Františka Štorma Endemic Monsters, které ukázala nejen jeho fantazii, ale i vtip.

Během festivalu bylo možné navštívit i samotnou pevnost Josefov – podívat se na staré plány přestaveb nebo navštívit část vnitřních prostor, výstavu ve špitálu či se projít po hradbách.

Brutal Assault zůstává výjimečným festivalem a to nejen v tuzemském rámci. Přispívá k tomu i dobře zvládnutá organizace.