Brno se rozloučilo s fotografem Josefem „Jefem“ Kratochvilem

Z tisíců snímků, které vytvořil, patří bezesporu k nejslavnějším ten, na němž zachytil Václava Klause a Vladimíra Mečiara na zahradě brněnské vily Tugendhat při jednání o rozdělení Československa. V jeho bohatém fotoarchivu jsou desítky slavných umělců.

“Mnohé z nás jsi zvěčnil nesčetněkrát, v rámci naší profese, v rámci našich životů. I když budeme důkladně pátrat, nedopátráme se toho, kolik osobností si vlastně vyfotil,“ řekl na scéně u rakve s Kratochvilem, při níž drželi umělci čestnou stráž, ředitel městského divadla Stanislav Moša.

Zdůraznil, že Kratochvil nebyl jen dvorním fotografem divadla, ale byl člověkem, který byl hybatelem rozvoje divadla. Moša jej dokonce nazval prvním divákem svých inscenací, jenž za hledáčkem svého objektivu již při focení divadelních zkoušek poznal, zda bude připravované představení úspěšné, či nikoli. Kratochvil byl podle něj excelentní fotograf.

S dojetím se s ním loučil i jeho přítel, herec Bolek Polívka. „Jefe, známe se odpradávna. Četli a žili jsme stejné spisovatele, básníky. Byli jsme jako skuteční bratři. Fotil jsi nás, naše děti, děti našich dětí... Jefe, příteli, bez tebe je život mnohem smutnější, skoro k nežití,“ uvedl.

Byl to právě Jef Kratochvil, kdo nafotil jeho neslavnější snímky, na nichž je zachycený jako klaun. Moša připomněl, že Kratochvil byl vždy na tom správném místě. Zmínil nejen jeho snímek Klaus-Mečiar, ale i to, že byl 11. září 2001 v New Yorku, kde vytvořil fotografie zničených „dvojčat“ po teroristických útocích. Žádnou z nich ale neposkytl ke zveřejnění. Dostala je pouze americká FBI jako jeden z podkladů pro vyšetřování celé události.

Rozloučení přímo na scéně brněnského divadla trvalo hodinu. U Kratochvilovy rakve na něj vzpomínali jeho přátelé, divadelníci mu zazpívali jeho nejoblíbenější písně a na plátno za nimi projektor zobrazoval malý zlomek z Kratochvilových nejslavnějších fotografií.

Jeho studium fotografie začalo u profesora K. O. Hrubého, kde studovala řada významných fotografů jako František Maršálek, Rostislav Košťál, Petr Sikula a další. V roce 1967 dostal cestovní pas a odjel do Německa. Po téměř sedmnácti letech tak mohl vidět svého otce, který před bolševiky emigroval, a díky jeho kontaktům mohl Josef nastoupit jako fotograf do reklamního střediska firmy Kodak-Nagel.

Po návratu do Československa nastoupil díky vyhranému konkurzu na místo fotografa v podniku Oděvy Brno. V té době se v Brně zrodil nový fenomén: divadlo Husa na provázku. A Jef, který divadlo miloval, rád fotil herecké kamarády Boleslava Polívku, Miroslava Donutila, Jiřího Pechu, Dagmar Veškrnovou a mnoho dalších.

Právě jeho fotografie daly impulz k nedávno vydané výpravné publikaci Provázek. Jeho dokonale vedený celoživotní archiv se už mnohokrát stal důležitým zdrojem i pro řadu životopisných publikací mnoha osobností ze světa kumštu.

Posledních téměř 30 let byl dvorním fotografem Městského divadla v Brně, kde například jako jeden z prvních fotografů u nás začal vytvářet velkoplošné divadelní plakáty, které jsou už nyní zcela běžnou záležitostí všech významných scén. V Brně rovněž vedl divadelní časopis Dokořán. Patřil také mezi významné spolupracovníky deníku Právo. Za svoje celoživotní dílo mu byla udělena i Cena města Brna.