Článek
„Pitínský napsal jevištní báseň, která napršela a neuschla, jak zní podtitul inscenace Pokojíček v roce 1992. A tato hra mu téměř zachránila život. V té době totiž bydlel u režiséra Petra Lébla. Aby měl vůbec na rohlíky, kradl mu padesátníky ze sklenice na drobné. Hra Pokojíček zabodovala v nově vzniklé Dramatické soutěži o Cenu Alfréda Radoka, s čímž byla spojena i peněžitá odměna. Hra poté byla uvedena v Divadle Na Zábradlí v režii právě Petra Lébla,“ popsal okolnosti vzniku inscenace mluvčí NdB Petr Tlustý.
V Národním divadle Brno ji režíruje Anna Davidová, kterou s autorem pojí nejen smysl pro grotesku a poezii: „Hra je o nefunkční rodině, která si na své štěstí zkrátka jenom nenašla čas… Vládne tam otupělost, odtažitost a strach. Každý jako rodič naseká svou výchovou spousty chyb, ale neschopnost zúčtovat se svými rodičovskými omyly se vrací jako bumerang.“
Plast jako symbol doby
Jeden den se mají oslavit třicáté narozeniny dcery Marie. Ta ovšem už pět let nevychází ze svého pokojíku a se zbytkem rodiny nekomunikuje. Ten samý den mladší dcera Lída poprvé přivede představit svého nápadníka. A ten samý den uteče z vojny syn Jirka. Domů.
Režisérovo zpomalení. Sloupek Michala Šandy o básnické sbírce J. A. Pitínského
Na jeden panelákový byt, kde kromě neustále otvíraných oken nic nefunguje, je toho víc než dost. Dalo by se tušit, že se na scéně objeví kulisa panelákového bytu z konce osmdesátých let.
„O pokojíčku pro Pokojíček jsem samozřejmě uvažoval. Ale protože je Pitínského text symbolistický a surrealistický, rozhodl jsem se, že i scénografie bude víc pracovat se symboly, nadsázkou, expresí. Chtěl jsem vytvořit psychologický prostor, ne realistickou kulisu panelákového bytu. Důležité pro mě byly umělé materiály, plast, dýha, igelit, které ve mně evokují pocit, jaký jsem měl z panelákových bytů, kde jsem ostatně i vyrůstal. A tak se na scéně místo pravoúhlých zdí objeví půlkruhová stěna z oranžových závěsů, obří kaktus či plastové konve,“ popsal scénograf Marek Cpin.
Poušť v panelákovém bytě
„Oranžová je pro mě synonymem retro atmosféry, ale v tomto případě v kombinaci se žlutou i navozuje pocit vyprahlé prérie, vyschlé pouště. Hledali jsme nějaký jednoduchý výrazný symbol panelákového bydlení a tím se pro nás stal velký kaktus, který se dobře doplňuje s pouštní atmosférou okolních stěn, které jsou ovšem jen závěsy. Kulisovost, klam a i nestabilita jsou důležitými prvky scénografie, které podporují expresivně dryáčnickou stránku Pitínského textu,“ pokračoval v přiblížení svého uvažování nad výtvarnou stránkou inscenace Marek Cpin.
RECENZE: Vyrvána životu v hlubokou samotu
Rusalka Davida Radoka se poprvé předvede v jeho režii na českých prknech
